Součástí memoranda o porozumění podepsané těsně před Vánocemi zástupci Ministerstva obrany ČR, švédské vládní vyzbrojovací agentury FMV a švédského výrobce vybraného BVP (CV90), společnosti BAE Systems, je kromě stanovení ceny (51,7 miliardy platných do 30. června), vyjádření snahy dodat vozidla tak, aby ČR splnila své mezinárodní závazky (což se nemůže podařit a již jsme se tomu věnovali) a zapojení domácího průmyslu v deklarované míře 40 % (jejíž naplnění bude nesmírně složité až nemožné), také ustanovení týkající se licencí. Ministerstvo obrany má samozřejmě zájem na tom, aby disponovalo licencemi pro budoucí servis a modernizace BVP Armády České republiky. V memorandu je ovšem také věta o „vzájemně dohodnutých přiměřených omezeních“ licencí. Otázka se týká klíčového bodu průmyslové spolupráce, a můžeme ji porovnat s principy, o kterých hovořili zbývající dva uchazeči ve zrušeném tendru, konkurenti BAE Systems, společnosti Rheinmetall a GDELS.
210 pásových BVP za 51,7 miliardy korun představuje dosud největší vojenskou akvizici v dějinách samostatné České republiky. Výhledově ji finančním objemem překoná připravované pořízení moderních nadzvukových letounů, ať již dojde k úspěšnému výsledku jednání se Spojenými státy o typu F-35, nebo bude zvoleno jiné řešení (v tom případě nejpravděpodobněji typ Gripen E od společnosti Saab). Všechny možnosti se jen na pořizovacích nákladech, samozřejmě rozložených do několika let, budou pohybovat, při zamýšlených 24 kusech letadel, přes 100 miliard korun. V oblasti pozemní techniky ale ani budoucí nákup tanků nebo možné projekty jako obnova salvových raketometů či jiné nákupy hodnoty akvizice BVP s ohledem na potřebu jejich vysokého počtu nepřekonají.
S nákupem pásových BVP snese do jisté míry srovnání akvizice z přelomu let 2008 a 2009, nákup kolových bojových vozidel Pandur II CZ 8×8. Šlo o zakázku svým průběhem velmi problematickou. Určitou tečkou za jejím příběhem byl dokonce pravomocný trest odnětí svobody pro poradce premiéra Topolánka Marka Dalíka. Na projektu Pandurů lze ilustrovat bolesti českého akvizičního procesu. Kromě dalších věcí nebyla včas a řádně sjednána servisní smlouva, a armáda se záhy začala potýkat s nízkou provozuschopností vozidel ve výzbroji 4. brigády rychlého nasazení. Z důvodů úspor v době hospodářské krize bylo také pořízeno přibližně poloviční množství oproti armádní potřebě. Komplexní servisní smlouvu se podařilo uzavřít v roce 2020, a to se společností Tatra Defence Vehicle z holdingu CSG, na který původní výrobce, společnost GDELS, převedla výrobní licenci. TDV již armádě dodala dvacítku chybějících specializovaných vozidel (velitelských a spojovacích), a chystá se na výrobu dalších sedmi desítek kusů určených pro 44. prapor, který je v současné době lehký motorizovaný a ve výzbroji má obrněná vozidla IVECO – důsledek škrtů ve zmíněné hospodářské krizi. Česká republika tak nebude tuto důležitou techniku nakupovat v zahraničí, ale je plně soběstačná, a to se týká i chystané modernizace stávajících vozidel Pandur.
Jak je to u pásových BVP? V memorandu o porozumění mezi MO ČR, FMV a BAE Systems čteme: „Veškerá práva duševního vlastnictví nezbytná pro výrobu, jakož i práva duševního vlastnictví nezbytná pro celý životní cyklus pořízených pásových bojových vozidel pěchoty, zejména pro vývoj, výrobu, používání, komplexní servisní podporu, modernizaci a modifikaci pásových bojových vozidel pěchoty, budou zajištěna ve prospěch a k užívání Ministerstvem obrany se vzájemně dohodnutými přiměřenými omezeními.“
Právy duševního vlastnictví nezbytná pro výrobu je zde míněna výroba předmětného počtu vozidel (210 kusů), případně dalších několika desítek v opci, resp. podíl českého průmyslu na této výrobě – jehož podoba zatím není přesně známa, kromě obecných sdělení, že by podvozek vyráběl státní podnik VOP CZ, a věž společnost Excalibur Army. Další desítky českých společností jsou zmíněny jako subdodavatelé, ale o způsobu a rozsahu jejich zapojení dosud není veřejně nic známo, a smlouvu (ani o smlouvě budoucí) se švédským výrobcem dosud podle dostupných informací nemá uzavřenu nikdo z nich. Důležitá je poslední věta o „vzájemně dohodnutých přiměřených omezeních“, která naznačuje, že ani BAE Systems, ale ani Ministerstvo obrany nemají zájem na úplných licencích a možnosti samostatné výroby vozidel CV90 v České republice. Pandury v České republice vyrábíme a výrobce pro ně dokázal najít uživatele v zahraničí (v Indonésii) – tuto zkušenost tedy máme, ale v případě významnějšího projektu není, alespoň prozatím, explicitně na stole. Proč?
BAE Systems nepomine žádnou příležitost, aby pochválila vlastní model průmyslové spolupráce. Podíváme-li se však na její možnou konkurenci, která byla vyřazena ze hry změnami v tendru a jeho následným zrušením, vidíme, že přístup může být také jiný.
9.prosince 2020 zaslal prezident společnosti Rheinmetall Armin Papperger dopis prezidentu republiky Miloši Zemanovi. Navrhl vytvoření společného podniku Rheinmetallu s českým státním podnikem a ve věci výroby BVP LYNX, které společnost AČR nabízela, aplikovat v České republice průmyslovou spolupráci, která dnes již probíhá v Maďarsku – Maďarsko vozidla LYNX vyrábí, zařazuje do výzbroje své armády, ale také je nabízí do zahraničí – v tomto případě se účastnilo slovenského výběrového řízení na pásová bojová vozidla. Bude něco podobného moci udělat v budoucnu Česká republika, jejíž průmysl se má na výrobě BVP podílet z minimálně 40 %, s typem CV90? Dosavadní vyjednávání to nenaznačují a jsou vedena přesně v intencích zrušeného tendru a podle pro něj stanovených požadavků. Obchod má sice proběhnout formou mezivládní dohody a dodavatel byl vybrán přímo bez soutěže, ale nezdá se, že by ministerstvo tohoto postupu využilo k maximalizaci svých požadavků. Jejich definici a splnění přitom sám od sebe nabízel před lety konkurent BAE Systems.
A Rheinmetall v tomto nebyl sám. V červenci 2022 oslovil dopisem poslance výboru pro obranu také viceprezident španělské společnosti GDELS Thomas Kauffmann. Vysvětlil jim důvody, pro něž společnost nepřistoupí na nově definované podmínky veřejné soutěže, a uvedl výhody, které může GDELS České republice nabídnout v případě, že bude v rámci mezivládní dohody osloveno Španělsko. Kauffmann poslancům mj. napsal: „Industrializační model současného výběrového řízení vyžaduje licenci pro ministerstvo obrany a státní podnik VOP jako hlavního partnera. Současný průmyslový model je založen na specifické metodice hodnocení, která upřednostňuje státní podniky před soukromými a definuje 40% práh pro národní industrializaci. V současné post-pandemické situaci GDELS a ELBIT věří, že takový přístup zaměřený na jednotlivé státní podniky není dostatečným ekonomickým stimulem. Proto by GDELS a ELBIT byly připraveny zvýšit ekonomické přínosy pro celý místní český průmysl (soukromý i státní) v rámci projektu pořízení vozidel i mimo něj a na mnohem vyšší úrovni. V rámci potenciálního uspořádání G-2-G by byly GDELS a ELBIT ochotny provést úplný transfer technologie bojového vozidla pěchoty a jeho variant do České republiky a realizovat výrobu vozidla (podvozek vozidla a věžový systém) v tuzemsku.“
Úplný transfer výroby, a tedy v podstatě stejný model, jaký známe z projektu Pandur II 8×8 CZ. Zdůraznění zvýhodnění státních podniků před soukromými hraje v dopise důležitou roli. Podle ministerské metodiky totiž státní podnik VOP CZ do svého podílu na výrobě BVP započítá, na rozdíl od soukromých společností, hodnotu investic nutných pro transfer technologie, spotřebu materiálu i služeb, které nakoupí v zahraničí. To je jeden z největších problémů celé zakázky od samého začátku. Ministerstvo na jednu stranu tvrdí, že chce, aby se projektu účastnily české firmy minimálně ze 40 %, ale na druhou stranu pro svůj vlastní podnik vytvořilo podmínky, kterými do českého podílu snadno započítá také švédskou nebo jinou zahraniční produkci. A to navzdory tomu, že mu další dva možní dodavatelé BVP nabídli nepoměrně větší podíl domácí výroby.
Česká republika se nijak aktivně nehlásí o úplnou výrobní licenci na CV90 zřejmě i z toho důvodu, že výroba vozidel na území České republiky bude ve velké míře především montováním švédských agregátů, ke kterému se připojí razítko českého státního podniku. Skutečná schopnost vozidla samostatně vyrábět nevznikne, a tedy nemá ani smysl uvažovat o plné výrobní licenci a možnosti vozidla nabízet mj. na zahraničním trhu.
Zdroj: Ministerstvo obrany, iRozhlas, Výbor pro obranu
Zdroj fota: CV90 CZr, autor: Karel Šubrt, CC BY-SA 4.0
