Do konce ledna měla na Ministerstvo obrany dorazit ze Švédska cenová nabídka na dodání 210 bojových vozidel pěchoty. Podle v prosinci podepsaného memoranda nemá cena překročit 51,6843 miliardy korun vč. DPH, a tato cena platí do 30. června 2023. Ministerstvo chce smlouvu o pořízení BVP podepsat do 31. května. V původním nastavení zakázky patřila role integrátora účasti firem českého obranného průmyslu (ve výši min. 40 % hodnoty zakázky) státnímu podniku VOP CZ. V novém režimu jednání o mezivládní dohodě připadá role integrátora přímo výrobci, tedy společnosti BAE Systems Hägglunds, ovšem VOP CZ má hrát velmi významnou roli: kromě výroby podvozku CV90 bude provádět také finální kompletaci vozidel. Mezi českými společnostmi právě jemu připadne největší díl. Nejde o náhodu, a otázkou je, zda je to pro Českou republiku nejlepší řešení.
O zapojení českého obranného průmyslu do zakázky informovala vládu ministryně obrany Jana Černochová 27. října 2022. Celkem by mělo jít o 30 českých podniků, jejichž prostřednictvím chce BAE Systems Hägglunds realizovat závazek minimálně 40% zapojení českého obranného průmyslu. VOP CZ má odpovídat za výrobu podvozků, společnost Excalibur Army za výrobu bojových věží, a VOP CZ následně vozidla kompletovat. Mezi dalšími společnostmi, které se mají do projektu zapojit, jsou společnosti Meopta (vyrábí optické systémy), Ray Service (kabelové svazky), VR Group (simulační technologie, které jsou součástí zakázky), Mesit (vyrábí spojovací techniku), BOIS Filtry, SVOS, URC Systems, Pramacom, Agados, Poličské strojírny (STV Group).
Důraz na zapojení VOP CZ je patrný nejen ze strany Ministerstva obrany, které v původním tendru počítalo s jeho rolí integrátora účasti českého průmyslu, a za nepřekročitelný požadavek mělo také zabezpečení celého životního cyklu právě tímto podnikem (bez výběrového řízení), ale i ze strany BAE Systems Hägglunds v roli uchazeče o zakázku.
Ve svém vyjádření z roku 2020 pro CZ Defence uvedl Tommy Gustafsson-Rask: „S VOP CZ jednáme dlouhodobě a všechna naše jednání nás přesvědčují o připravenosti VOP CZ se do společného projektu zapojit. VOP CZ je na tuto roli velmi dobře připravena a ve spolupráci s dalšími státními i soukromými společnostmi může být projekt nákupu a provozu BVP pro českou armádu dlouho očekávanou vzpruhou.“ Zbývající dva uchazeči v tendru, tedy společnosti Rheinmetall a GDELS, byly ve vztahu k VOP CZ o poznání chladnější, ač samozřejmě, protože jim také nic jiného nezbývalo, plně akceptovaly požadavky ministerstva jako zadavatele.
Po změně podmínek tendru v důsledku vyhodnocení právní analýzy právní kanceláře Havel & Partners se společnost GDELS obrátila na poslance výboru pro obranu dopisem, v němž roli VOP CZ explicitně zpochybnila jako nevýhodný: „Industrializační model současného výběrového řízení vyžaduje licenci pro ministerstvo obrany a státní podnik VOP jako hlavního partnera. Současný průmyslový model je založen na specifické metodice hodnocení, která upřednostňuje státní podniky před soukromými a definuje 40% práh pro národní industrializaci. V současné post-pandemické situaci GDELS a ELBIT věří, že takový přístup zaměřený na jednotlivé státní podniky není dostatečným ekonomickým stimulem.“
Přesto ministerstvo na nastavení průmyslové spolupráce prakticky nic nezměnilo a pro svůj dlouhodobě ztrátový podnik žádalo výrazné zapojení do zakázky, čemuž BAE Systems Hägglunds ochotně vychází vstříc. Možný důvod se nabízí. Zatímco spolupráce se společnostmi soukromého sektoru s sebou automaticky nese tlak na výsledky a přirozený zájem o zisk, v případě státního podniku, který nechalo ministerstvo rok za rokem fungovat v součtu ve stamilionových ztrátách, jsou na první pohled priority nastavené jiným způsobem. Podnik, který vykazuje každoročně ztrátu ve výši desítek milionů, případně, jako za loňský rok, minimální zisk ve výši statisíců korun, je slabým partnerem pro vyjednávání, snese mnohé a spokojí se s málem.
Řeč je především o riziku, které se diskutuje nejen u nás, ale také v paralelní zakázce na Slovensku: riziko, že i v tomto projektu sehraje státní podnik roli tzv. průtokového ohřívače, tj. díky zvýhodnění státních podniků proti soukromým snáze vykáže ve skutečnosti švédskou produkci jako papírově českou, přičemž většina prostředků půjde reálně švédskému výrobci, produkt bude dražší o marži pro státní podnik, který produkt s minimem vlastní přidané hodnoty jen přeprodá ministerstvu obrany, ale současně opticky výrazným způsobem přispěje k naplnění požadavku 40% zapojení domácího průmyslu. Spokojení v tomto případě budou tři ze čtyř zainteresovaných: Švédové budou mít v praxi a v konečném důsledku větší podíl než 60 %, to jim současně umožní opticky snížit celkovou cenu, a to se líbí ministerstvu. Státní podnik si účastní na projektu pomůže, byť zdaleka neutrží tolik, kolik by mohl a měl, kdyby měl odpovídající pozici, výrobní kapacity a tah na branku. Tím, kdo je na tomto modelu ve finále bit, jsou soukromé společnosti českého obranného průmyslu.
Těm bylo slibováno 40% zapojení s tím, že čím větší je skutečný podíl českého obranného průmyslu, tím lépe pro armádu a pro Českou republiku z hlediska soběstačnosti, rozvoje kapacit domácího průmyslu, ekonomických i bezpečnostních efektů zakázky, která je dosud největší v samostatné historii České republiky.
Ekonomicky nevýkonný státní podnik VOP CZ je pro švédského výrobce, který je součástí obrovské korporace BAE Systems, nerovným partnerem. A jestliže má díky odlišnému přístupu ve srovnání se soukromými společnostmi možnost započítat do vlastního výstupu větší díl původně švédské produkce, vysvětluje to velmi dobře vůli BAE Systems Hägglunds právě s tímto podnikem úzce spolupracovat, a díky této spolupráci také nabídnout opticky lepší cenu – ve skutečnosti je tato cena vyšší tím, že požadavek 40% zapojení domácích firem bude naplněn jen na papíře. Může hrozit, že z minimálně 21 miliard pro český obranný průmysl skončí významná část ve Švédsku, aniž by byla porušena formální pravidla. Porušeny budou jen nezávazné deklarace, sliby a výroky o tom, že Česká republika má zájem na práci českých rukou.
