V prvním článku o memorandu o porozumění mezi ministerstvem obrany a švédskou stranou ve věci BVP jsme se věnovali termínu dodání vozidel ve vztahu k přijatým mezinárodním závazům České republiky a jejich faktickému nesplnění s ohledem na to, že nová BVP bude armáda v případě úspěšných jednání dostávat v průběhu roku 2026, ale termín ustavení moderně vyzbrojené těžké brigády pro síly rychlé reakce NATO je 1. leden 2026. Hned následující bod memoranda se týká asi nejdiskutovanějšího tématu, tedy 40% zapojení českého obranného průmyslu do zakázky. Při ceně 51,6843 miliardy korun vč. DPH jde o 20,67 miliardy korun. V aktuálním rozhovoru pro natoaktual.cz slibuje prezident BAE Systems Tommy Gustafsson-Rask „spolupráci v hodnotě přesahující 18 miliard korun“ bez DPH, což by odpovídalo míře zapojení českého průmyslu 42,14 %. Podstatnější než konečné číslo je to, co do něj bude započteno. Memorandum je v této věci obecné a zvláštním způsobem zmiňuje otázku podpory v průběhu životního cyklu.
Memorandum v bodě 4.c říká doslova:
„Zapojení českého obranného průmyslu do celého akvizičního programu je založeno na pěti klíčových pilířích, které zahrnují důraz na transfer společně vyvinutých technologií, vývoj vozidel, jejich výrobu a podporu po celou dobu životnosti, jakož i na inovace realizované prostřednictvím specifických českých požadavků, a bude činit nejméně 40 % celkových dohodnutých nákladů na pořízení pásových bojových vozidel pěchoty.“
Náklady na společně vyvinuté technologie a vývoj vozidel, a také na „inovace realizované prostřednictvím specifických českých požadavků“ se zřejmě týká specifických českých variant, která jsou v rámci akvizice požadována Armádou České republiky. Připomeňme, že půjde o 125 vozidel ve variantě bojové vozidlo pěchoty, tedy základní verze s bojovou věží osazenou 30mm automatickým kanónem, kulometem a protitankovými řízenými střelami, a dále o 26 velitelských vozidel, 13 průzkumných vozidel, 12 vyprošťovacích vozidel, 12 ženijních vozidel, 11 vozidel dělostřeleckého průzkumu a 11 zdravotnických vozidel. Ve zmíněném rozhovoru pro natoaktual.cz říká Gustafsson-Rask, že českým průmyslem budou vyvinuty některé varianty vozidla bez věže.
Velmi zvláštní informace ale je zmínka podpory po celou dobu životnosti vozidel mezi pěti pilíři, na nichž má být postaveno zapojení českého obranného průmyslu do akvizičního programu. Z věty v memorandu vyplývá, že tato podpora má tvořit součást zmíněných nejméně 40 % celkových dohodnutých nákladů. Memorandum v bodě 4.e uvádí: „bude zajištěna komplexní servisní podpora nakoupených pásových bojových vozidel pěchoty (technika a materiál) po celou dobu jejich životnosti s důrazem na bezpečnost dodávek ve prospěch MO a v této souvislosti bude uzavřena samostatná smlouva o podpoře.“
Dlouhodobě se hovoří o tom, a je to logické, že podpora životního cyklu a zajištění servisu musí probíhat, tak jako ve všech případech, na území České republiky, a musí být v českých rukách (proto ostatně jsou součástí zakázky také licence). Důvodem jsou bezpečnostní zájmy a soběstačnost v případě konfliktu. Česká armáda nemůže spoléhat na opravárenské kapacity nebo dodávání náhradních dílů ze Švédska, které by v případě konfliktu přirozeně upřednostňovalo vlastní zájmy. V původním nastavení akvizice v době vyhlášení tendru bylo publikováno 16 nepřekročitelných požadavků, mezi nimi požadavek na zapojení VOP CZ do zabezpečení životního cyklu, který byl odůvodněn takto: „Servis bude zajištěn okamžitě, jakmile bude potřeba. Podnik zároveň dovede vozidla i patřičně modernizovat podle budoucích požadavků armády.“
Proč je tedy „podpora po celou dobu životnosti“ zmiňována jako jeden z pilířů zapojení českého průmyslu ve výši minimálně 40 %? Česká republika zaplatí, pokud jednání ze švédskou stranou povedou k úspěšnému konci, 51,7 miliardy korun za 210 pásových BVP v sedmi variantách s příslušenstvím (jako je zaškolení vojáků, vojskové zkoušky, simulátory, soupravy náhradních dílů, dílenské soupravy, a také kolové mobilní opravny). Je logické, že součástí pořizovací ceny budou náklady týkající se vývoje jednotlivých variant podle specifických českých požadavků. Tímto je ostatně česká armáda proslulá: kromě objektivních potřeb, jako je zapojení vozidel do českých systémů velení a řízení, si dokáže navymýšlet množství jinými armádami neprovozovaných detailů, které následně akvizici prodražují a komplikují. Namísto toho, aby přijala do výzbroje osvědčená vozidla a jejich existující varianty, přichází s vlastními cestami.
Co však rozhodně logické není, že by součástí pořizovací ceny, a tedy podílu domácího průmyslu na akvizici vozidel, měly být náklady spojené s podporou po celou dobu životnosti vozidel. To má být předmětem zvláštní smlouvy. Lze očekávat, že při 20-30 letech provozu nových BVP v AČR půjde o částku dvoj-trojnásobnou proti pořizovacím nákladům. Jsou k tomu zapotřebí licence a samozřejmě také podpora ze strany výrobce, a je třeba této dohody dosáhnout před vlastním nákupem, protože později by již česká vyjednávací pozice byla logicky velmi oslabena. Ale v žádném případě nemohou být tyto náklady započítávány do 40 % českého podílu na pořízení vozidel. Tam jde o vývoj, výrobu a dodání vozidel, a na tom se mají české firmy podíle svou přidanou hodnotou. A za to mají od českého MO dostat v rámci celkové ceny cca 20-21 miliard korun. Následně mají rovněž české firmy zajišťovat servis po dobu životního cyklu vozidel. Ale tato služba by určitě neměla ubírat z jejich podílu na dodávce vozidel.
V tomto ohledu se podepsané memorandum jeví problematické. Naznačuje, že dosáhnout 40 % je v nastaveném systému průmyslové spolupráce přes vzletné fráze velkým problémem, a hledá způsoby, jak jej naplnit. Nesmí se stát, že zůstane u líbivé politicko-marketingové proklamace, za kterou bude reálná odvedená česká práce a její hodnota výrazně nižší. Podíl 40 % z pořizovací ceny musí zůstat v České republice českým společnostem za práci odvedenou na dodání vozidel. Ze smlouvy na servis vozidel jim pak musí příslušet z logiky věci nepoměrně vyšší podíl, protože jen tak lze hovořit o soběstačnosti. Z memoranda vyplývá, že naopak podpora po dobu životnosti vozidel sníží jejich podíl na dodávce, což je nepřijatelné.
Zdroj: Ministerstvo obrany
