Podle dobře informovaných zdrojů v odborných kruzích sílí pochybnosti o budoucnosti slovenské zakázky na pořízení 152 pásových BVP (na Slovensku PBOV a POV, pásová bojová obrněná vozidla a pásová obrněná vozidla) od Švédska, resp. švédského výrobce BAE Systems-Hägglunds. Nákup sice slovenské ministerstvo obrany podepsalo již v prosinci, dodnes ale, s jednou výjimkou, neexistují konkrétní smluvní ujednání s firmami slovenského obranného průmyslu, které se v sumě mají na výrobě a dodávce CV90 podílet z minimálně 40 %, tak jako v České republice.
Mezivládní dohoda na nákup 152 kusů CV90 MkIV vyzbrojených v bojové variantě 35mm kanónem byla podepsána již 12. prosince loňského roku. Smlouvu mimochodem posepsali státní tajemník slovenského ministerstva obrany Marian Majer a jeho švédský kolega Peter Sandwall. Média v případě Slovenska nezmiňují to, co nastalo v České republice, a o čem byla informována v lednu ministryní obrany Černochovou vláda: „Z dosud provedených jednání vyplynulo, že Švédské království reprezentované FMV deklaruje, že pro uzavření smlouvy na dodávky PBVP je z pohledu Švédského království nezbytné přímé zapojení dalšího subjektu, kterým má být výrobce pásového bojového vozidla (společnost BAE), do kontraktačního procesu, neboť Švédské království nemůže být samostatnou smluvní stranou smlouvy o dodávkách PBVP na straně prodávajícího.“
To je přinejmenším zvláštní. Po půlročním vyjednávání přišla v České republice Švédská strana s požadavkem na přímé zapojení BAE Systems-Hägglunds do mezivládní dohody. Pro české ministerstvo to „vyplynulo z dosavadních jednání“ – přitom od léta tvrdilo, že bude koordinovat postup se slovenskou stranou. Na Slovensku je ale podpis smlouvy přímo s BAE Systems-Hägglunds zmíněn jen v případě smlouvy o spolupráci mezi BAE a ZTS-Special, která byla uzavřena souběžně s mezivládní slovensko-švédskou dohodou. Slovensku Švédské království zřejmě bojová vozidla prodat může, ale v České republice samostatně nikoli. Na vině může být složitý proces a prostředí, které dokázalo české ministerstvo kolem zbrojních zakázek za dlouhé roky vytvořit. Ten také nejsnáze vysvětluje fakt, že Slováci, ač začali mnohem později, také dříve dodavatele vybrali a dříve podepsali smlouvu. A chtělo by se také říci: a dříve vozidla dostanou. Ale nad tím visí ze dvou důvodů velké otazníky.
První a již velmi hmatatelný problém se týká účasti slovenského obranného průmyslu na zakázce. Ten má dosáhnout alespoň 40 %, tedy v absolutní hodnotě více než 16 miliard českých korun. Ovšem po více než dvou měsících od uzavření mezivládní dohody neexistují smlouvy s ohlášenými slovenskými dodavateli. Hovořilo se o společnostech KONŠTRUKTA-Defence, Aliter Technologies a KOVAL SYSTEMS, ale podobně jako v případě České republiky jde o desítky společností. Přitom dohoda byla uzavřena na základě konečné nabídky ze švédské strany. A švédský výrobce přece musel velmi přesně v tu chvíli vědět, jakým způsobem a s jakými subdodávkami vozidla vyrobí, a podle toho stanovil cenu. Neměl však v ruce smlouvy se slovenskými partnery, a o těch nyní probíhá vyjednávání. Pokud v nějakém případě jednání nepovedou k úspěšnému konci, bude ohrožen jak závazek 40% účasti, tak konečná cena.
Jedinou společností, která nějakou smlouvu v ruce má, je státní ZTS-Special, a mezi soukromými společnostmi roste napětí a nespokojenost. Kromě toho se blíží po pádu vlády Eduarda Hegera volby a vůdce nejsilnější opoziční strany, expremiér Fico, je vůči zakázkám uzavřeným v éře ministra obrany Jaroslava Nadě dlouhodobě velmi kritický. Lze předpokládat, že uspěje-li ve volbách, zakázky bude chtít z úsporných důvodů přehodnotit.
Jak jsme informovali v první polovině loňského roku, velmi ostře se vymezoval vůči zakázce na kolová obrněná vozidla od finské společnosti Patria. Tížová a do budoucna zřejmě ještě náročnější ekonomická situace bude zřejmě hlavním tématem slovenských voleb, a aby opozice uspěla, bude občanům a voličům slibovat pomoc. Na tu bude potřebovat prostředky, a jedním z rychlých způsobů, jak na ně dosáhnout, mohou být úspory například na obranných výdajích, které budou ve specifickém slovenském prostředí, určitě většinově přijímány s pochopením. Na tento výhled a na složitou situaci firem slovenského obranného průmyslu, které byly po velkých slibech ponechány ministerstvem obrany tak trochu na vedlejší koleji, reaguje nálada v odborných kruzích. Varianta, že Slovensko nakonec navzdory slibnému startu a podpisu smlouvy vozidla CV90 vůbec nedostane, získává nečekané reálné obrysy. A to je velkým varováním také pro Českou republiku, kde dosud ministerstvo nedostalo finální nabídku a kde také nejsou uzavřené smlouvy s českými dodavateli.
