Jazykovědec Karel Oliva se v pořadu České televize vyjádřil k tomu, jak současná politika mění podobu češtiny. Lepšolidé, Antibabiš, pětislepenec nebo flastenec je jen pár z několika příkladů, které bychom v současné češtině mohli najít. Jak se tedy náš jazyk vyvíjí s dějinami?
Společnost v době zajímavých událostí má tendence vytvářet a používat čím dál tím více neologismů. Oproti tomu v dobách klidu se to příliš neděje. Komentuje pro server ČT24 jazykovědec Karel Oliva. „Coronavirus dal zase neologismům vyniknout, vypučet a teď se zase dějí zajímavé věci,“ konstatovala Oliva. Podle jeho slov je „jazyk obrazem společnosti“ a tedy v zajímavějších dobách vzniká všeobecně více nových používaných slov.
Neologismy a vytvořená slova jsou potřeba především ve chvílích, kdy chceme označit něco nového nebo aktuálního. Příkladem je i mnoho slov spojených s pandemií viru Covid-19. „Mohli jsme například říkat uzávěra, ale ta má i jiné významy, takže když jsme chtěli speciálně mluvit o tomto druhu uzávěry, tak jsme použili nové slovo, lockdown“ povídá jazykovědec. A není to výsada pouze českého jazyka, podobné chování najdeme i v jiných národech. Zavádění nových výrazů tak není jen jazykovým, ale především společenským jevem.
Politici a prezidenti jsou jedni z častých zavaděčů novotvarů. „Jazyková kreativita se politikům nevyhýbá,“ komentuje Oliva. Od prezidenta Havla, přes Klause až po Zemana, každý z nich přišel s něčím svým. Veřejností sledované politické dění často přináší jak hromadu nových nadávek, tak označení pro situace či osoby.
Hrubnutí jazyka ve veřejných projevech tedy není módou jen posledních let. Oliva vzpomněl například na poslance Vítězslava Jandáka. Navíc po roce 1989 byl jakýsi předěl, vysvětluje. Podle jazykovědce před tím každý mluvil tak, jak to měl napsané na papíře. „Takže se taková slova neobjevovala,“ dodává závěrem host pořadu.
