Psychologické výzkumy poukazují na to, že nadměrné sdílení informací není vždy prospěšné a jeho hodnocení závisí na subjektivním vnímání a aktuálním kontextu.
Studie provedená v roce 2012 ukázala, že rozsah a povaha sdílených informací online se často rozcházejí s tím, co by lidé sdíleli ve svém běžném offline životě. Influenceři, kteří mají za úkol sdílet co nejvíce informací, tak činí za odměnu. Sociolog Ben Agger ve své knize „Oversharing: Prezentace sebe sama ve věku internetu“ zdůrazňuje, že online sdílení často odhaluje více vnitřních pocitů, názorů a sexuality než osobní setkání či telefonické konverzace.
Reza Shabahang, psycholožka z Teheránské univerzity, tvrdí, že v online světě lze téměř sdílet cokoli. Výzkumníci provedli studii s 352 íránskými teenagery, která ukázala, že mladí lidé, kteří nadměrně sdíleli online, častěji trpěli úzkostí a projevovali vyšší touhu po pozornosti. Tyto skupiny také vykazovaly známky obav a nadměrné závislosti na sociálních médiích a často pociťovaly neustálou potřebu pravidelně publikovat obsah.
Přílišné sdílení tak může být velmi často kouřovou clonou pro vážné psychologické problémy, včetně velmi rizikových jevů, jako je úzkostná porucha a hraniční porucha osobnosti, jež jsou přímou cestou k patologickým duševním onemocněním.
Důvody nadměrného sdílení jsou různorodé. Patří sem touha budovat hloubku a emocionální spojení, kde stres a obavy z nepochopení mohou hrát klíčovou roli. Sociální úzkost rovněž může přispívat k nadměrnému sdílení, protože lidé s touto úzkostí často hledají potvrzení a ujištění od ostatních. Častým předpokladem také je, že příliš sdílíme, abychom se pokusili přimět lidi, aby nás měli rádi. Může to být ale také nevědomý způsob, jak se pokusit dokázat, že máte hodnotu, a skrýt nízké sebevědomí.
Oversharing může nabývat i podoby „sadfishing,“ což je negativní online sdílení s cílem získat soucit a pozornost. Tato forma často souvisí s úzkostí, depresí a touhou po pozitivních reakcích od ostatních na sociálních médiích.
3 kroky, jak rodiče mohou reagovat na sadfishing svých dětí
Otevřená konverzace bez úsudku: Pokud si všimnete, že váš teenager praktikuje tzv. sadfishing na sociálních sítích, oslovte ho bez projevu úsudku nebo přehnaného zájmu. Začněte jednoduchou konverzací, například: „Viděl(a) jsem tvůj příspěvek dnes ráno. Mohl(a) bys mi říct, jak se cítíš?“ Následně aktivně naslouchejte.
Zajištění bezpodmínečné podpory a lásky: Ujistěte se, že dáváte teenagerovi jasně najevo, že ho bezpodmínečně podporujete a milujete. I když se zdá, že dospívající hledají souhlas a pozornost spíše od vrstevníků, vědomí, že jejich rodiče jsou jejich největšími fanoušky, poskytuje pevný a trvalý základ.
Vzdělávání o účincích online sdílení: Rodiče mohou dospívajícím vysvětlit, jaký vliv mohou mít jejich příspěvky na sociálních sítích. Možná si neuvědomují, že sadfishing může bránit získání potřebné pomoci při duševních problémech. Kromě toho by měli být informováni o riziku přilákání online predátorů, kteří mohou využít jejich emocionální zranitelnost.
Pravidelné tváří v tvář probíhající rozhovory mezi rodiči a dětmi jsou klíčem k získání nejpreciznějších a nejupřímnějších informací o tom, co dospívající prožívají. Otevřená komunikace umožňuje dospívajícím sdílet své pocity a myšlenky. V případě, že se rodiče obávají, že smutný stav dospívajícího může signalizovat vážné problémy, je vhodné vyhledat odbornou pomoc od zkušeného specialisty na duševní zdraví.
