Blízká budoucnost nebude růžová. Nevyhne se tomu zřejmě ani Česká republika. Vliv na to má a budou mít dopady pandemie koronaviru, předluženost států, ztráta autority politiků a politických systémů a zřejmě i destabilita bank. Objevují se černé scénáře toho, že to může skončit válkou nebo totálním rozpadem systému. Prognózu toho, co se může dít, v minulých dnech nastínili i dva ekonomové – manželé: Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora.
Současnost provází jeden jev: Voliči začali pohrdat stávajícími představiteli svých států
„Když se podíváme, co média píší o vládnoucích hlavách demokratických států, máte pocit, že to jsou zločinci. Kdyby byla všechno pravda, bylo by nepochopitelné, kde by politici vzali většinu voličů, a někdy i opakovaně. Stokrát opakovaná lež se ale v hlavách mnohých mění v pravdu. Mají proto o svých představitelích jen to nejhorší mínění, což podkopává důvěru v demokracii. To je velmi nebezpečná rozbuška stávajícího světa. Společnost je rozpolcená a pověst politiků to odnáší. S tím se ale veze i důvěra ve stát a jeho instituce,“ varuje Vladimír Pikora s tím, že vše se urychlilo letošní pandemií.
Podle něj se tak dá říci, že koronavirus změnil význam a postavení státu. Také však vystrašil lidi a tím změnil ekonomiku a budoucnost. Stát prý ztratil své původní postavení, v kterém občany bránil před vnějším i vnitřním nepřítelem a soudil.
Stát už je jen dozorce a dráb, ne ochranitel
„Dnes stát už jen předvádí neřízený chaos. Na jednu stranu nedělá to, proč kdysi vznikl, na druhou stranu bobtná a strká prsty do všeho, do čeho mu nic není,“ poukazuje na nepříznivý vývoj nejen u nás Pikora.
Není tedy divu, že se lidé bouří. U nás, v Evropě i ve Spojených státech. Nařízení vlád nechápou, přijdou jim zmatečná a nelogická. „Je to proto, že stát místo toho, aby chránil své obyvatele před tradičními hrozbami, chrání je teď před údajnými novými a staré hrozby nezvládá řešit. Kontroluje, zda se lidé tajně nenavštěvují. Na ulicích zejména západní Evropy ale zatím roste násilí. Státní moloch selhal. Už není ochránce, jen dozorce a dráb,“ konstatuje Vladimír Pikora. A protože je ekonom, zaměřuje se i na to, co nás z nejvyšší pravděpodobností čeká právě v oblasti, na kterou se specializuje.
Není už tajemstvím, i když se o tom příliš nepíše, že skoro všude na světě kvůli koronaviru mají už nyní rekordní deficity státního rozpočtu a dluhy dál nehorázně rostou. „Podle Institutu mezinárodních financí činil ve třetím kvartále letošního roku dluh vyspělých ekonomik už 432 procent HDP! Koncem roku 2019 to bylo 380procent HDP. Před pár lety bychom něco takového považovali za nemožné. Zaprvé dluh by byl nepředstavitelně vysoký a zadruhé nikdo by nechápal, jak je možné ho za devět měsíců navýšit o 52 procentních bodů (nezaměňovat s procenty). To by dřív trvalo léta. A ještě dřív by to trvalo generace. A my už víme, že nebude líp,“ upozorňuje dál Pikora.
Peníze na stromech nerostou, fakt!
Přiznává, že on sám nevidí žádné tendence v příštích letech šetřit. „Jako nový fiskální vir se mezi politiky šíří představa, že peníze rostou na stromech. Řada vlád po mnoho let nepočítá s návratem k přebytkům rozpočtu. Z toho plyne jediné: daně budou růst. Svět je předlužený a dříve či později to mnozí pochopí,“ říká ekonom.
A dává jako příklad situaci z minulosti. Tehdy se takový stav řešil obrovskou inflací nebo válkou. Anebo taky přispěla samotná inflace nakonec k válečnému konfliktu. „Jestli tohle už nechceme, pak musíme hledat něco nového, ale nevíme co. Hledá se nové paradigma,“ uvádí Vladimír Pikora.
Všímá si také toho, že zatímco předlužené státy hledají nyní tedy svůj smysl, korporace nelení. A už je (státy) nahrazují. Je třeba si přiznat, že dnes i firmy bez dlouhé historie mohou být vlivnější než vlády. A pandemie koronaviru jejich pozici ještě posiluje. Z některých bohatých udělala nebo dělá ultra bohaté.
Přijdou pády bank?
Manželka Vladimíra Pikory, ekonomka Markéta Šichtařová, varuje zase před tím, že banky čekají těžké časy a za nějakou dobu, zřejmě narazí na pomyslný útes v podobě možných krachů. Třeba i proto, že dávají v tomto čase úvěry někomu, kdo není schopný se zaručit, že úvěr bude moci splatit. A to jak na úrovní států, firem, i jednotlivců. Právě ti poslední můžou být ohroženi nejvíce, protože si zatím odmítají připustit, že by jim mohla hrozit ztráta práce. Jenomže nezaměstnanost klepe na dveře. A jak víme, umí se pak šířit jako padající domino. Ekonomika země i zaměstnance nebo drobného živnostníka jsou v určitých momentech spojené nádoby.
O to víc je Šichtařová znepokojená chováním politických špiček.
„Je to poněkud frustrující zjištění, ale konstatuji, že vlády a centrální banky vykazují sotva pochopitelnou míru nepoučitelnosti. Jsou to přitom tvůrci hospodářských politik ovlivňujících směřování světových ekonomik. A je třeba připomenout, že mizerný stav, ve kterém se v roce 2020 ekonomiky Evropy i Ameriky nacházejí, nejsou nějakým objektivním nevyhnutelným jevem. Jsou výsledkem nevýslovného diletantství právě těchto autorit,“ domnívá se ekonomka.
Podle ní řada evropských ekonomik, českou nevyjímaje, plánovanými koronavirovými deficity jen zakrývá svou skutečnou ekonomickou recesi. „Namísto očistné restrukturalizace chtějí konzervovat pod rouškou koronaviru stav, který nás přivedl na pokraj krize. Tato politika ovšem krizi pouze prodlouží, prohloubí a následná restrukturalizace, vynucena obřími dluhy, bude daleko bolestnější,“ varuje Šichtařová.
Spolu s manželem poukazuje též na to, že svět je nyní na nové trajektorii, protože dosavadní válka s virem udělala ze států předlužené chudáky. Důsledky však pocítíme prý všichni.
