Hektický předvánoční shon letos ozářil vzácný archeologický objev v milevském klášteře. Byla nalezena schránka s odseknutou částí hřebu z takzvaného Pravého kříže, tedy kříže, na kterém podle tradice zemřel Ježíš Kristus. Jedná se o jednu z nejvzácnějších křesťanských relikvií. Redakce Vysokahra.cz přináší exkluzivní rozhovor s geofyzikem Jiřím Šindelářem, který se jednoho z nejvýraznějších objevů a výzkumu účastnil. Jak nám prozradil, byla to šťastná náhoda.
Jiří Šindelář se rozhodně má ve svých historických odhaleních čím pochlubit. Z řady významných objevů jmenuje jen pompézní hrobku Petra Voka z Rožmberka nebo neznámou hrobku významného šlechtice Jana Jiřího ze Švamberka.
Můžete nám přiblížit, jak výzkum probíhal? Byla to náhoda?
Vedle klasického archeologického výzkumu jsme se do tohoto pustili s památkáři nejmodernějšími metodami. Mimo jiné jsme tam provedli nějaká geofyzikální měření se snahou zjistit, co se nachází pod zemí případně ve zdech. Tak jsme také udělali kompletní 3D dokumentaci kostela jako celku. Cílem bylo získat hodně kvalitní digitální kopii historického objektu. Umožňuje nám to pak studovat a sledovat památku z míst, která jsou běžně nebo reálném světě nedostupná. Můžete se na věci dívat z nejrůznějších úhlů pohledu. Můžete hledat, jak některé části stavby spolu souvisejí a hledat tam skryté souvislosti, jak my to nazýváme, které na první pohled vidět nejsou. Při té příležitosti jsme zjistili, že je ještě jedna zajímavá dutina vedle těch známých a rozhodli jsme se, že ji budeme zkoumat. To ale nebyl ještě objev sám o sobě.
Jak to myslíte?
Není to tak, že bychom se dostali do dutiny, o které se nevědělo. Dostali jsme se do dutiny, kterou pořádně nikdo neprozkoumal. Představte si, že máte románskou stavbu z poslední čtvrtiny 12. století a uvnitř té zdi je nějaká schovaná chodba. O té se ví, dlouhá desetiletí se o ní píše no a když vystoupáte nahoru po téhle chodbě, tak zjistíte, že tam je ještě jeden otvor o jehož funkci nikdo nic neví. Vylezete nahoru a zjistíte, že ten otvor je takové prapodivné okénko, ale za ním vede nějaká chodba. Když do té chodby vlezete, zjistíte, že ta chodba sama o sobě je nepatrná, protože člověk se v ní může pohybovat je po čtyřech. Když šest metrů po čtyřech prolezete chodbou, tak na konci je takové prapodivné rozšíření, taková místnost vytvořená o jejíž funkčnosti nevíte nic. Když se podíváme na 3D model tak zjistíme, že nemáme žádnou stopu, že takhle chodba se dala uzavírat, a byla patrně v minulosti zazděná, tak dojdete k jedinému logickému vysvětlení, že před sebou máte tajnou chodbu na jejímž konci je trezorová místnost.
Co bylo dál?
Chodba je znepřístupněná, protože tam je druhotně zazděný trám, který prostory prakticky znepřístupňuje. My jsme se za ten trám dostali. Připomínám, že v tenhle okamžik jsme si nemohli být jisti, že se jedná o trezorovou místnost, byla to zatím jakási teorie. Tak tahle celá chodba a trezorová místnost byly zanesené sedimentem. Tím myslím, že sediment, který tam natahali zvířata. Hlína, větvičky a kosti drobných savců a ptáků. Sedimentu tam bylo hodně.
Jak jste s tímto sedimentem naložili?
Když jsme nechali tyhle kosti posoudit a zanalyzovat zoology, tak nám přišlo zajímavé vysvětlení, a to, že se jedná o vývržky sovy pálené, ale chybí tam kostřičky potkanů, které jsou neoblíbenější potravou sovy pálené.
Co se dělo po vyndání tohoto sedimentu?
Poté bylo zajímavostí, že v jednom místě toho trezoru byla hromádka lidských kostí. Jsou to jenom žebra, a není jich tam úplně málo. Tvoří tak čtvrtinu hrudního koše, rychlým odhadem. Ale není tam známka po tom, že kosti byly v něčem zabalené. Ani tam není žádná autentika, která by nám říkala, že tam byly uložené ostatky nějaké významné osobnosti. Teoretizovali jsme, že by kosti mohly přinést ostatní zvířata, ale nebyly patrné stopy po okusu, což by při tomto transportu bylo nevyhnutelné. Je to nyní záhada, jakým způsobem se tam kosti dostaly. Další záhadou bylo, že v momentě kdy byl trezor vyčištěný, v prasklinách se začaly objevovat ostatky drahých kovů, které byly datovány do druhé poloviny 14. století maximálně do roku 1600.
Takže jste považovali prostor za trezor?
Ano. Teď si představte, že trezor byl vyčištěný, výzkum byl ukončený. Vzhledem k tomu, že byly nalezeny artefakty drahých kovů, tak jsme si mysleli, že to byl opravdu trezor. Nikdo by nepohazoval po zemi kousky zlata a stříbra. To je zcela bez debat. Výzkum jsme proto ukončili.
Kdy nastal zvrat?
Ten nastal ve chvíli, kdy kolegové Chotěbor a Petr Somr při konzultaci nabídli určité vysvětlení, že v analogických objektech na Pražském hradě je obdobný objekt, také pro cennosti, ukrytí korunovačních klenotů a že je to taky taková prostora, ale ty cennosti uvnitř byly schované ještě na nějakém specifickém místě. Tak jsme se do Milevska vrátili, vrtalo nám to hlavou. A říkáte si, co kdyby náhodou bylo v té malé dutině něco ukryto. Předpokládali jsme, že tam byl již zmíněný sediment.
Vrátili jste se tedy k výzkumu?
Ano. Abychom měli jistotu, tak jsme se jeli do trezoru ještě jednou podívat. Tam nás čekalo obrovské překvapení. Ukázalo se, že ta prostora je zavalena velkým kamenem no a za ní se opravdu nachází rozpadlá dřevěná schrána. Měli jsme inspekční kamerky, které nejsou tak kvalitní, co se týká kvality obrazu, ale ve chvíli, kdy se vám na obrazovce rozzáří kovový kříž, tak víte, že se tam nachází něco, co není dílem lidských rukou. Takže jsme si sedli s kolegy dohromady. S doktorem Břicháčkem a Profesorem Krajcem a vytvořili jsme novou metodiku archeologického výzkumu.
Na čem metodika byla postavena?
Bylo jasné, že nelze jenom vzít nějakou lopatu, nabrat si to. Věděli jsme, že vzhledem k tomu kontextu se bude jednat o nějakou formu relikviářové schrány, tak jsme volili takovou metodu, abychom všechno vyndali vcelku a ty jednotlivé díly a rozebírali až pod dohledem kamery a dělali zároveň dokumentaci, jak se jednotlivé dílky k sobě mají proto, abychom měli dostatek informací a v budoucnu dokázali složit tu podobu té schrány před tím, než se rozpadla. Tímto způsobem došlo k objevu, který dnes nazýváme Milevský relikviář.
Kdy k tomu vlastně došlo?
Tohle jsme provedli v letních měsících. Ve chvíli rozebírání jsme narazili na některé detaily, které nás naváděli přímo k podstatě křesťanství, k začátkům Ježíše Krista, tak to je natolik senzační záležitost, že než půjdete s takovou informací ven, tak musíte mít v ruce nějaká exaktní data. Při rozebírání relikviáře se ukázalo, že uvnitř je šesti centimetrový kus železného hřebu, který je na jedné straně ozdobený pauzovaným zlatým křížkem. To pauzovaný je jenom metoda, jakou se ten křížek na povrch dostal. Je to taková řemeslnická metoda. Když tam máte označení zlatým křížkem, je to v podstatě jako podpis. Ten kdo to tam ukryl, tím jednoznačně říká, toto je pravý hřeb z toho svatého kříže. Ten hřeb, kterým byl ukřižován Ježíš Kristus. Už z té nálezové situace jednoznačně vyplývá, že vyndáváte z dutiny něco, co středověcí lidé považují za jednu z nejsvětějších relikvií křesťanství.
Proč jste výsledky výzkumu představili až v době před Vánoci, a zrovna na nejdůležitější pohanský svátek zimní slunovrat?
Abychom ale k tomu dokázali říct více, potřebovali bychom další data a čekali jsme několik měsíců až do tohoto předvánočního času, kdy nám přišli definitivní data. Vzali jsme vzorky z dřevěné schrány a poslali jsme ho na určení z jaké dřeviny pochází a následně na radiokarbonové datování, abychom měli absolutní dataci, ze kdy dřevo pochází. Týden před Vánoci jsme dostali výsledky těchto analýz.
Co výsledky přinesly?
Bylo datováno profesorem z Univerzity Cambridge, který jednoznačně určil, že se jedná o dřevo modřínové a dubové. Přišla data z radiokarbonového datování, která říkají, že modřínové dřevo narostlo 1290 až 2394 a dřevo dubové je z let 260 až 416, přičemž vyšší pravděpodobnost je dána do let 338 až 416. Ve chvíli, kdy jsme měli tato data, tak jsme mohli seznámit s našimi výsledky ministerstvo kultury a vysokými církevními hodnostáři a následně veřejnost.
Co plánujete dál?
Zveřejnění těchto výsledků má pro nás strašně důležitý efekt, že můžeme začít dál pracovat na důležitých analýzách, které nám v tuhle chvíli přinesou lepší a přesnější obraz co jsme našli, jak je to staré a kde se to v Milevsku mohlo vzít. Byl učiněn nález za těchto mimořádných okolností. Příběh vystřižen jak ze scénáře z filmu, než že by se takhle běžně ve střední Evropě nacházeli důležité historická artefakty. Od ledna začneme objevováním nového příběhu. Budeme opravdu pomalinku rozplétat příběh tohoto nálezu. Určitě budou stopy po tom, jak ta věc mohla vypadat předtím, než se rozpadla.
