Kroupa by se měl zachovat jako Redl. Jedna zbraň, jedna kulka. Obhajoba jeho bratra nepomůže

Komentář: Kroupa je vůl! Vzpomněl jsem si na známou repliku s filmu Marečku, podejte mi pero a zkouším hledat argumenty na obhajobu jednoho z nejvýraznějších novinářů poslední doby. Marně!

Janek začal svůj úterek senzačním článkem o handlu Jana Hamáčka a živým ranním vstupem do České televize. I přes přerušovaný signál si většina lidí myslela, že Hamáček ve funkci nedožije večera a že si musí sehnat dobrého právníka na paragraf vlastizrady. Chyba lávky…
Jan Hamáček se zapotil a nebál se použít spojení „je to nejtěžší den v mém životě,“ Kroupův článek polil opozici živou vodu, a ta hned od rána vyzývala k demisi a k pádu vlády. Došlo na mimořádnou schůzi v režimu utajení, asistenti běhali po Sněmovně jako diví, aby svým poslancům odnesli notebooky a telefony. NBÚ uznala jednací sál za bezpečný, IT sněmovny vyplo kvůli riziku všechny internetové sítě. Svůj program musel narychlo změnit policejní prezident, šéf BIS i nejvyšší státní zástupce, aby se na jednání mohli dostavit. Kolotoč pokračoval…

Bratrská láska

Už včera jsem narazil na příspěvek Mikuláše Kroupy, který svého bratra na facebooku hájil do roztrhání těla: „Jeho novinářská zjištění nejsou korigována s politiky, ani policií, ani se soudci. I kvůli tomu jeho záznamy např. skrytého mikrofonu před soudem obvykle nelze použít jako důkazy. Osobně mohu potvrdit, že Janek nelže, nebere úplatky, nehraje zpravodajské hry, je skvělým novinářem. Je čestný, pravdě oddaný, novinářsky zkušený a absolutně profesionální. Nikdy své reportáže necenzuruje,“ Hezké gesto a svědčí o bratrské lásce, ale v reálném životě, stejně jako u soudu, i kvůli příbuzenskému vztahu naprosto nepoužitelné.

Hřebík do novinářské rakve dnes zatloukl server novinky.cz, který přinesl reakce účastníků schůzky. Šéf ÚZSI Marek Šimandl potvrdil, že se schůzek účastnil, ale obsah odmítl komentovat. „V každém případě všechna jednání byla vedena v zájmu České republiky, a to jak z pohledu zahraniční politiky, tak i bezpečnosti státu,“ konstatoval. Další účastník Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman popsal atmosféru jednání jako normální. „Rozhodně jsem během schůzky nenabyl dojmu, že by pan vicepremiér Hamáček byl ten, kdo by chtěl kauzu jakýmkoliv způsobem utlumit nebo ukončit,“ uvedl. Ve stejném duchu reagoval i šéf Vojenského zpravodajství Jan Beroun a velvyslanec v Rusku Pivoňka.

Kde tedy Kroupa vzal své informace? I kdyby byly nakrásně pravdivé, přece vzhledem k jejich závažnosti nemohl čekat, že mu je někdo veřejně potvrdí. Novinařina je řemeslo, musíte mít neustále nastražené, uši, sledovat dění analyzovat a pospojovávat si informace. Každý novinář nicméně ve své kariéře musí umět nějaké informace tzv. spolknout, a to i s notným skřípěním zubů. Je to stejné jako v pokeru. Dobrý hráč musí v rámci strategie umět zahodit i středně dobré karty, aby mohl použít v budoucnu bluf u vyšší sázky. Kroupovo all in se nepodařilo. Už v minulosti selhal v kauze Budišov, když přispěl k vazbě Věry Jourové, následně v kauze Pandur naskočil na zmanipulované odposlechy a v roce 2020 soud dokonce zpochybnil jeho investigativní práci. Tato kauza s Janem Hamáčkem je další černou skvrnou na hromadě jinak výborných článků, které Kroupa přinesl. Osobně si myslím, že toto je profesní konec, a nenapadá mě, jak z toho důstojně ven. V souvislosti s kauzou Kroupa-Hamáček mi vytanula na mysli jedna paralela z minulosti.

Když za Rakousko-Uherska odhalili agenti mocnářství dvojitého špiona Alfréda Redla, který sloužil i Rusům a vynášel jim informace z generálního štábu, usvědčili jej a nalomeného jej pod tíhou důkazů jej nechali samotného na hotelovém pokoji s pistolí, v níž byla jedna kulka. Redl pochopil, co má jako zdiskreditovaný důstojník udělat, aby se vyhnul další blamáži. Jsme o 100 let dál a u Kroupy bych vzhledem k civilismu očekával minimálně změnu zaměstnání. Jestli však přinese přímý důkaz proti Hamáčkovi, rád se mu zde veřejně omluvím.