KOMENTÁŘ Význam člověka se měří počtem jeho nepřátel, tvrdí staré přísloví a v případě Roberta Šlachty to platí dvojnásob. Když už se ozval jinak k novinářům mlčící Petr Nečas, jemuž právě Šlachtovo vyšetřování předsunulo před slovo premiér předponu ex, je nad slunce jasnější, že se se plukovníkem musí počítat. Ba co víc, sám Šlachta může sehrát úlohu jazýčku na vahách, který vychýlí republiku na stranu Babiše nebo antiBabiše.
Poslední průzkum společnosti Kantar dává čtyři měsíce před volbami Přísaze potřebných 5% a nutí ostatní voliče menších stran, aby se zamysleli nad dilematem propadlého hlasu, což v konečném důsledku přidává další hlasy. Preference hnutí navíc mají stále rostoucí tendenci. Naproti tomu ČSSD shazuje „helicopter money“, a ať dělá, co dělá, ocitá se na historickém minimu 3%. Jinými slovy ocitá se v tuto chvíli ze hry, stejně jako Topka, která po kauze Feri může být ráda za úkryt v trojkoalici. Stále reálněji může nastat situace, že ČSSD vystřídá Přísaha, tím však počet subjektů ve Sněmovně neklesne ani nestoupne, ale setrvá na devíti.
Na jedné straně se nám tu tedy formuje potenciální koalice ANO, které sice ještě nezačalo kampaň a dá se očekávat spíše nárůst preferencí, spolu s procentuálně konstantní SPD a komunisty. Na základ nové koalice to ale nestačí, proto bude potřeba přijmout někoho do party – třeba Nečasem zmíněnou „partu plukovníků“. Ostatní strany programově nepřichází v úvahu. Na straně druhé se na favorita voleb vypracovali Piráti se STANem a spolu s trojkoalicí se v lepším případě pohybují kolem 45% Tedy jim opět k utvoření koaliční většiny bude někdo chybět. Je sice nemyslitelné představit si koalici ODS a Přísahy, ale v deklarovaném vyšším principu „debabišace“ se dá na staré sváry zapomenout. Těžko říci, jak by případnou spolupráci překousla kupříkladu Jana Černochová, či její kolega z ODS Pavel Blažek, který seděl u Nečase, když zaklepal na premiérskou kancelář Úřadu vlády ÚOOZ. Na variantu rozpadu předvolebních koalicí po volbách je zatím brzy.
Zažil jsem dvě strany, u jejichž zrodu stála knížka, vynecháme-li tedy bibli a lidovce. Málokdo si dnes vzpomene na nenápadného ekonoma Pavla Kohouta, který si slovem i písmem pohrával s myšlenkou instalace přímé demokracie v ČR tak dlouho, až tím inspiroval Tomia Okamuru. A hleďme – po všech veletočích, pučech a odpadlících se nakonec zrodil stabilní politický subjekt, který jen o málo hlasů v posledních volbách 2017 skončil třetí za druhou ODS.
Zatímco novináři a škarohlídové dál šťourají po původu peněz Přísahy Roberta Šlachty, hledají tajné financování a odmítají se smířit s logickým Šlachtovým vysvětlením a odtajněním půjčitelů, uniká jim skutečnost, že Šlachtovu knihu Třicet let pod přísahou si koupilo více než 90 tisíc čtenářů a bývalý policista objíždí od začátku roku republiku, v zimě, v dešti, v blátě i horku, prošoupává třetí boty a potřásá si ruce se stovkami fanoušků denně. A je to vidět. Pomalu nenajdete zpravodajský web, který by si s jeho týmem nestřihnul alespoň jednu reportáž a je jedno, zda patří mezi Babišova média, Bakalonoviny nebo jiné zájmové skupiny. Skoro by se dalo napsat, že si jej novináři předchází. Pochopili jeho význam, o čemž svědčí i nedávný komentář premiéra Babiše, který vlastně svého oponenta Šlachtu chválí…
S minimálním rozpočtem a hrstkou zapálených pro věc hraje plukovník velké divadlo, které mu klidně přinese po volbách post ministra vnitra, minimálně, a to ať na jedné nebo na druhé straně barikády.
