Dominik Feri, bývalý poslanec a člen TOP 09 a především ikona nejmladších voličů Česka má, i po 14 dnech od propuknutí kauzy, v řadách veřejnosti nejen své odpůrce ale i zastánce.
A když už není pořádně o čem psát, tak se prostě jen zeptáte další známé tváře, zda by se k tématu vyjádřila. Máte-li štěstí, vyberete si osobu, ve které „takovéto téma rezonuje a má potřebu k němu něco říct“. Je tedy jasné, že ve výsledku vše dostatečně vztáhne na sebe. No a zase je na světě jeden, dva nebo snad dokonce série „úspěšných“ článků na pokračování.
Za podobný by se dala aktuálně považovat sága Lindy Bartošové, která obden plní titulky místních médií poté, co své vyjádření na téma Feri obviněn ze znásilnění, opřela o vlastní zkušenosti se sexuálním obtěžováním. A pokud se atraktivní mladá žena, moderátorka hlavního zpravodajství a finalistka soutěže krásy, rozpovídá o tom, jak to má těžké, když i jí se od mužů dostává mimo jiné šovinistických poznámek, nedivme se, že to v jiných vyvolá popud. Navíc žijeme v době, ve které je vyjádření vlastního názoru, jakkoli snad hloupého, díky sociálním sítím otázkou minuty. Kdy stačí jen, aby kdokoli navštívil jeden z mnoha sociálních kanálů založených celebritou ke své popularizaci, a vulgárně či výhružně reagoval.
Ve druhém díle série se Bartošová samozřejmě proti těmto, často anonymním názorům, ohradí. A aby dokázala, že má pravdu ona, zveřejní i tentokrát odpověď skrze média. Nezapomene ovšem přidat výstřižek alespoň jednoho silného Tweetu, pro důvěryhodnost.
Jak je všeobecně dobře známo, sláva má své silné i stinné stánky. A zrovna těmi zápornými se sociální sítě hemží nejvíce. Anonymita a beztrestnost přeci nahrávají hejterům, závistivcům, úchylům, stalkerům a podobným. Dostupnost a snadnost jim jde ruku v ruce. Muset své názory vyjádřit dopisem psaným rukou, jít s ním na poštu, zaplatit za odeslání, a ještě počítat s tím, že se dostanu do rukou orgánům, když se tím bude dotyčná příliš zabývat, to byla jiná. Ta nutkavost reagovat na hlouposti by se pravděpodobně vytratila už při nákupu dopisního papíru.
Na druhé straně, je otázkou. Zda a za jak zásadní problém toto pro českou ženskou populaci reálně představuje. Je předvídatelné, že v černobílém světě, kdy si ženy vyberou, zda je či není přípustné takovéto chování ze strany mužů, většina řekne „není“. Ovšem na váze popularity, pro kterou zřejmě musely uspět i na jiných překážkách, tam by se jednomyslnost vytratila. Nebo snad budou hned všechny rušit své Instagramy, Twittery či Facebookové účty? Budou si měnit telefonní čísla, stěhovat se či dokonce měnit zaměstnání, aby už nebyly „oplzlým mužům“ na očích?
Není to poprvé a pravděpodobně ani naposled, kdy se setkáváme s vlnou vzájemné ženské solidarity. Obětem sexuálního násilí vyjádříme účast a od veřejnosti čekáme, že pochopí úděl atraktivity. Tedy předpokladu, na kterém se dá budovat například kariéra královny krásy či televizní moderátorky. A jde se dál.
Ovšem budu velice překvapená a zároveň hrdá. Až a pokud vůbec se alespoň některé z žen, ve kterých „toto téma rezonuje“, rozhodnou překročit hranice své pohodlnosti. A konečně začnou pro nastolení změny dělat něco konkrétního.
