Výbor pro životní prostředí Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR pod záštitou poslanců Františka Elfmarka a Jany Krutákové ve čtvrtek uspořádal kulatý stůl na téma Budoucnost recyklace v ČR. Nyní je to totiž půl roku, co začal být do praxe uváděn nový odpadový balíček, který prozatím řeší převážně problematiku komunálního odpadu. Do budoucna počítá s rozšířením o legislativu pro odpad stavební a finálně zahrne strategii s názvem Cirkulární Česko 2040.
Mezi zúčastněnými řečníky nechyběli zástupci z ministerstva životního prostředí, z české asociace odpadového hospodářství i Svazu chemického průmyslu ČR ani zástupci několika firem ze soukromého sektoru. Ti se k problematice vyjádřili především pohledem z praxe.
Úvodního slova se ujali oba pořadatelé poslanci Jana Krutáková a František Elfmark. Se svými prezentacemi následně vystoupili Jan Maršák ředitel odboru odpadu na MŽP ČR, Petr Balner z EKO-KOM, Petr Havelka a Miloš Kužvart z České asociace odpadového hospodářství (ČSOH), Jiří Reiss ze Svazu chemického průmyslu ČR, Petr Břenek z PGP Terminal a Patrik Luxemburk ze Stabilplastik.
„Jak uchopit budoucnost recyklace v ČR a jakým směrem se v této oblasti chceme vydat, tak abychom mohli přejít na systém oběhového hospodářství?“ Na tyto otázky měl seminář přinést odpověď.
A nejen to. Akční plán oběhového hospodářství EU – snížit produkci směsných komunálních odpadů na polovinu k roku 2030 – do budoucna umožní čerpat dotace z nových operačních programů pouze těm členským státům, kteří stanovené cíle naplní. ČR tak musí vytvořit nový Plán odpadového hospodářství, aby o dotace vůbec mohla žádat.
Jedním z diskutovaných témat nového odpadového balíčku byl tzv. Nový měřící bod recyklace a využití obalů dle požadavků EU. Není divu. Dosud se za dostačující považovalo množství odpadu vstupujícího do procesu úpravy. Tedy vše, co se vytřídilo do barevných kontejnerů. Od začátku roku 2021 je tímto ukazatelem až odpad, který vystupuje z třídících linek.
Další novinkou je i vznik zákonné povinnosti pro samotné obce, aby dosahovali určitých cílů třídění.
Většina odborníků z řad ministerstva či OS, kteří se více či méně podílí na přípravě metodiky či legislativních úprav, během svých vstupů uvedli, že velký problémem představují mimo jiné i nedostatečné kapacity třídících linek a zároveň také nízký odbyt recyklovaného materiálů.
O důvodech, pro které tuzemské firmy zabývající se výkupem a zpracováním plastového odpadu, k podnikání využívají ten zahraniční, všechny přítomné seznámil majitel firmy Stabilplastik. Patrik Luxemburk během svého vystoupení jasně a stručně definoval Achillovu patu českého odpadového hospodářství. Navíc ukázal, že zatímco na úřadech se snaží teprve připravit metodiku cirkulárního hospodářství, tak český Stabilplastik, spol. s r.o. již dávno zpracovává problematickou část plastového odpadu pro zahraniční partnery.
V úvodu opravil tvrzení svého předřečmíka z ČSOH, že recyklační kapacity pro materiálovou recyklaci a české potřeby nejsou. „Jsou, např. naše firma je celoročně kapacitně vytížená maximálně na 50%.“ Navíc uvedl, že proměňují 100% všech odpadů do 100% recyklovatelných výrobků složených ze 100% recyklátu. Obchodní vztahy mají ovšem navázané především s Německem. Plastový odpad tam nejen nakupují, ale zpátky i navrací v podobě hotových výrobků. A důvod je jednoduchý. Je to kombinace ceny vstupních materiálů a účinnosti. „V tuzemsku nikdo nechce odpad dotřídit a zaglomerovat – ekonomicky se to domácím zpracovatelům nevyplácí.“
Podle Luxemburka je cena za kg odpadu vč. dopravy u sousedů o 63% levnější než nabízí české třídící linky. A vyrovnat zahraniční nabídku se nepodaří ani s podporou od státu. Její výše totiž nedosahuje ani poloviny české nabídkové ceny. Velkým problémem je i nízká cena pořízení primárního plastu.
Řeším by tedy podle Luxemburka bylo zdražení cen. Ve smyslu navázat rozšířenou odpovědnost výrobcům, tedy těm, kteří uvádějí plastový obal na trh. Tak jak je to v zahraničí. Konečného spotřebitele to ekonomicky nezatíží a v neposlední řadě ušetříme primární zdroje.
