Problém s krvavým kompromisem Schillerové. Podle Prouzy je kurzarbeit kočkopes

Vláda v pátek konečně schválila pravidla pro kurzarbeit, který má zabránit masivnímu propouštění způsobeného pandemií koronaviru. Podle ministryně sociálních věcí je schválená verze „krvavým kompromisem“.  Předseda Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR návrhem rozhodně není nadšen. Nazývá ho podivným „kočkopsem“.

Na pravidlech pro kurzarbeit, který má od začátku listopadu nahradit programy Antivirus, se vláda několikrát neshodla, ale ve středu koalice oznámila shodu a v pátek dokument schválila.

Kurzarbeit podle dnes schváleného návrhu využíval při vážném ohrožení ekonomiky, přírodní pohromě, kyberútoku nebo epidemii. Vláda by v nařízení stanovila rozsah zkrácené práce i dobu, po kterou by část mzdy vyplácel stát. Zaměstnanec by mohl zůstat doma až čtyři dny v týdnu. Dostával by za neodpracované hodiny 70% čisté mzdy, nejvýše ale do výše celostátní průměrné mzdy. Vyplácet podporu by bylo možné maximálně po dobu 12 měsíců.

Tomáš Prouza má ale se schválenou verzí problém. „K dnes vládou schválenému #kurzarbeit: nechápu, proč tady vláda vymyslela tak podivného kočkopsa, když stačilo zkopírovat velmi dobře fungující německý systém. Je vyzkoušený, zachraňuje spoustu pracovních míst a motivuje firmy, aby nepropouštěly“, posteskl si důrazně bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti Prouza.

Podle návrhu novely zákona by kurzarbeit ve státě, regionu či vybraném odvětví mohla povolit vždy jen vláda při vážném ohrožení ekonomiky, a to po projednání v tripartitě. Přesné podmínky by tak nastavila vláda ve svém nařízení. Stanovila by region, odvětví, rozsah zkrácené práce i dobu, po kterou by část mzdy vyplácel stát.

Prouza v tomto kontextu poukazuje právě na čtyři palčivé problémy. První se týká plných odvodů  sociálního pojištění. Podle něho bude ekonomicky výhodnější zaměstnance propustit. Oponuje i limitu průměrné mzdy. „Neměli bychom zachraňovat především místa s vyšší přidanou hodnotou?“, řečnicky se ptá. Nelíbí se mu ani pasáž týkající se spouštění prostřednictvím nařízení vlády.  Takový systém považuje za „závislost na politické loterii a ochotě či neochotě systém pro někoho aktivovat“. Poslední výtku směřuje k faktu, že jej nelze použít na konkrétní firmy.  „Opět budeme mít nástroj, který nepůjde dobře zacílit. Proč se vláda nedokáže poučit z toho, co výborně funguje jinde?“, nestačí se divit.

Odboráři i zaměstnavatelé věří, že se zákon při projednávání ve Sněmovně ještě upraví. Vadí jim, že se navržený model neblíží německému vzoru.