„Kočičí“ vědec, profesor a vysokoškolský pedagog tentokrát nechal na chvíli katastrofické scénáře vývoje epidemické situace stranou a své fanoušky, hlavně také svého Micíka, zasvětil velice odborně do základů imunologie. Imunitní systém je v dnešní době covidové často přetřásaným tématem. Vědec své fanoušky tak na chvíli proměnil ve studenty a oprášil si doby, kdy imunologii přednášel na Karlově univerzitě.
„Milý Micíku, dnes si něco povíme o buněčné a protilátkové imunitě. Imunitní systém vytvářejí buňky (různé druhy bílých krvinek neboli leukocytů), které se buď v těle pohybují v krvi, nebo jsou soustředěny ve specializovaných orgánech (třeba ve slezině)“, začíná svůj příspěvek Flegr, mediálně-odborná celebrita druhé vlny koronaviru.
Podle něj imunitní systém plní dvě základní funkce – rozpoznat v našem těle přítomnost cizorodého čehosi, třeba viru a zničit ho. Krom toho ale také musí likvidovat buňky tělu vlastní, které už dosloužily nebo se nějak porouchaly – třeba se z nich stávají buňky nádorové.
Makrofágy, B-lymfocyty a T-lymfocyty
„Rozpoznání vetřelců mají na starost různé typy bílých krvinek – hlavně makrofágy, B-lymfocyty a T-lymfocyty. Makrofágy mají na svém povrchu receptorové molekuly, které rozpoznávají na vetřelcově povrchu molekuly, které na vlastních buňkách nejsou (třeba různé neobvyklé cukry nebo složité lipidy). Ještě mnohem lépe ale rozeznávají vetřelce, na které se v těle navázaly protilátky (imunoglobuliny). To jsou bílkoviny, které vytvářejí a „plivou“ do krve B-buňky a jejich potomci plasmatické buňky“, popisuje odborně vědec a vysokoškolský profesor a přirovnává molekulu protilátky k písmenku Y nebo T.
„Má nožičku (ta je u všech protilátek na konci podobná) a dvě ramínka, na konci kterých je vždy vazebné místo, něco jako specifický magnetek, pomocí kterého se nesmírně pevně přivážou na antigen – tedy na určité místo na povrchu vetřelce, například na povrchu viru. Kde se B-buňky produkující protilátky berou a jak je možné, že se tak pevně vážou právě na parazity, a ne třeba na tělu vlastní molekuly“, pokračuje s tím, že právě díky tomu, že má každá molekula protilátky dvě taková vazebná místa – dva magnetky, mohou se najednou vázat na dva viry a propojují je do řetízků nebo sítí.
Podle něj tak v těle místo spousty jednotlivých virů koluje podstatně méně chomáčků virů pospojovaných protilátkami. „Chomáčky virů se jednak těžko dostanou do hostitelské buňky a jednak se stávají terčem útoků makrofágů. Ti rozpoznávají nožičky protilátek, a díky tomu cokoli pospojované protilátkami do chomáčků pohlcují a ničí“, popisuje dále s tím, že právě nejužitečnější jsou ale protilátky blokující. Ty totiž podle něj vetřelce zpacifikují a ti se pak nemůžou přichytit na buňky, které mají v plánu infikovat.
T-lymfocyty likvidují vetřelce
Flegr pak rozděluje několik druhů T-lymfocytů: „jedny učí B-lymfocyty dělat kvalitní protilátky, jiné pomáhají ve spolupráci s makrofágy vyvolávat obranné zánětlivé reakce, další se starají o to, aby se intenzita imunitních odpovědí nepřeháněla a aby nevznikaly autoimunitní nemoci“.
Právě zabíječské T_lymfocty mají na starosti likvidaci vetřelců množících se v buňkách organismu, tedy například právě virů. „Dokážou rozpoznat, že se v buňce skrývá parazit (což protilátky nedokážou!), protože infikovaná buňka se prozradí tím, že na jejím povrchu se objeví malé kousky (peptidy) pocházející z bílkovin vnitrobuněčného parazita“, vysvětluje a dodává, že když tato buňka rozpozná, že se v některé naší buňce rozmnožuje virus, tak ji zabije „A milý virus se může jít klouzat“, dodává.
Spolupráce buněčné a protilátkové imunity je zásadní
Poukazuje také, že spolupráce buněčné, tak protilátkové imunity je klíčová v likvidaci parazitů včetně virů. „Jestliže je virů málo, mohou si s nimi poradit i samotné zabíječské T-buňky a u člověka nemusí vůbec vzniknout protilátky proti danému viru. Jestliže je nákaza masivnější a trvá déle, zapojí se do obrany i B-buňky a pomocné T-buňky, které společně vytvoří protilátky. Ty jednak umožní vychytávat a neutralizovat volné virové částice, a jednak zapojit do obrany organismu další typy buněk, například ty výše zmíněné makrofágy“, odborně vysvětluje vědec.
Po zlikvidování nákazy pak se v krvi začne snižovat koncentrace protilátek. Část buněk vymizí a část se přemění na paměťové buňky. „Ty pak mohou být rychle povolány do služby, když nás v budoucnu napadne stejný druh parazita“, vysvětluje fenomén budování protilátek a dodává, že samozřejmě paměťových buněk ubývá ruku v ruce s časem. Imunita tak postupně slábne.
Flegr závěrem připouští, že tato problematika je výrazně složitá. „A teď si prosím už koukej pořádně umejt ten špinavej čumáček – jestli ho nebudeš mít do zítřka krásně růžovej, tak ti povím, jak funguje komplement a co to jsou cytokiny. A to si tedy fakt nepřej!“, uzavírá s nadsázkou evoluční biolog a parazitolog.
Flegr má také své skalní kritiky. Šmucler jedním z nich
Koronavirus zrodil povícero „mediálních hvězd“. Mezi nimi také šéf zubařů Roman Šmucler. Ten Flegrovo názory a katastrofické scénáře dlouhodobě kritizuje. V říjnu dokonce beze slova odešel z živého vysílání CNN Prima News, kde se měl zúčastnit debaty právě s Jaroslavem Flegrem. Uvedl, že se nebude hádat.
Názory evolučního biologa rozhodně nesdílí. „Mnohokrát jsem viděl exaktní čísla a všichni, kteří umí počítat, ví, že žádná predikce pana Flegra nevyšla. Všichni, co vědí, co je to exponenciální křivka, chápou, že se neděje nic z toho, o čem mluví. Jsme dvojnásob testovaní, takže když 14 tisíc vydělíme dvěma, je to sedm tisíc. Když to porovnáme se zářím, je tam nějaký nárůst, ale je lineární,“ řekl koncem října pro server extra.cz Smucler, který je známým zlehčovatelem epidemie. Podle něj se musí do boje s epidemií vnášet více rozumu, než děsit lidi, jak činí Flegr.
