Člověkem, který v mediálním prostoru rozvířil kauzu, jež vyvrcholila odchodem náčelníka Vojenské policie Otakara Foltýna, je redaktor Ekonomického deníku Jan Hrbáček. Jeho jméno je spojeno s řadou dalších případů, které mají významný přesah do vysoké politiky. A nelze říci, že by se jeho analýzy a závěry v minulosti potvrdily jako pertinentní. Do očí bijící je případ tzv. Kubiceho zprávy, která ve své době působila senzačně, ale poměrně záhy se ukázalo, že šlo o neprokazatelná a věcně bezvýznamná tvrzení, která ale podle názoru mnohých významně ovlivnila výsledek voleb v roce 2006. Je to již poměrně dávná historie. Podstatné ve vztahu k dnešku je, jakým způsobem se Hrbáček tehdy ke Kubiceho zprávě dostal, a čí zájmy její publikací ve skutečnosti sledoval. Dnes se pokouší diskreditovat kriminální službu Vojenské policie. Jde o preventivní snahu pomoci budoucím obviněným obhájit se v kauzách, které se týkají činností probíhajících na rezortu ministerstva obrany?
Hrbáček dnes píše a svá zjištění v kauzách spjatých s Vojenskou policií, a nejen, publikuje v Ekonomickém deníku. To je jeden ze tří webů provozovaných společností Media Network, kterou založili pánové Ivo Hartmann a Petr Dimun, blízcí spolupracovníci exministra spravedlnosti Pavla Němce. Kromě Ekonomického deníku jde o Českou justici, která podle serveru neovlivni.cz publikuje texty často nakloněné lidem z okruhu Pavla Němce, a Zdravotnický deník, který řídí Tomáš Cikrt, novinář a někdejší mluvčí Tomáše Julínka, ministra zdravotnictví za ODS v době po volbách v roce 2006.
Sám Jan Hrbáček působí v médiích na dvě desetiletí. Na České justici se prezentuje takto: „začínal v Denním Telegrafu. Prošel Lidovými novinami, Týdnem, Hospodářskými novinami. Zakládal investigativní redakci v Českém rozhlase, byl zástupcem šéfredaktora týdeníku Euro. Specializuje se na korupci, ekonomické kauzy, policii, justici a tajné služby. Je respektovaným a citovaným novinářem, komentuje aktuální dění v médiích.“ Na iRozhlasu najdeme jeho medailonek, kde o sobě mj. říká: „Zaměření: častý, nenápadný, a hlavně nechtěný pozorovatel předávání úplatků a dalších podobných neplech, provokatér a tak trochu hajzlík (ovšem jen na ty, kteří nedodržují stanovená pravidla)“. A v magazínu E15 upozorňuje, že jako první novinář v Česku publikoval takzvanou Kubiceho zprávu a nadále se věnuje závažným kriminálním i hospodářským kauzám.
Kubiceho zpráva a role Jana Hrbáčka
Právě kauza tzv. Kubiceho zprávy může pomoci vysvětlit jeho dnešní angažovanost týkající se situace ve Vojenské policii. Společným jmenovatelem jsou zájmy vlivných politiků Občanské demokratické strany, kteří jsou za rozvíření kauzy Kubiceho zprávy v roce 2006 Hrbáčkovi zřejmě právem vděční, resp. vědí, že se na „svého“ Hrbáčka mohou spolehnout.
Kubiceho zpráva je 30stránkový dokument, v němž tehdejší šéf ÚOOZ krátce před volbami v roce 2006 tvrdil, že organizovaný zločin pronikl do státní správy. Policejní prezidium, ministerstvo vnitra a předseda vlády prý omezovali činnost Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Údajně se tak dělo především v souvislosti s vyšetřováním tří závažných případů – vyšetřování vraždy podnikatele Františka Mrázka a jeho vztahů s vysoce postavenými úředníky a politiky, vyšetřování podvodů při obchodech s ropnými produkty a vyšetřování objasňování vražd v takzvané Solncevské mafii a o korupci ve státní správě v souvislosti s biopalivy (kauza biolíh). Kubice z ovlivňování vyšetřování obvinil především bývalého šéfa úřadu vlády Pavla Přibyla. Ten měl intenzivní kontakty hlavně s bývalým předsedou vlády a ČSSD Stanislavem Grossem.
Zprávu označenou jako důvěrnou projednávali v květnu 2006 poslanci branně-bezpečnostního výboru Sněmovny. A došlo k jejímu úniku do médií, v první řadě na web Českého rozhlasu, kam ji umístil právě Jan Hrbáček. Jedna z verzí, jak se do jeho dispozice dostala, hovořila o tom, že ji na stole neopatrně zanechal místopředseda ODS Ivan Langer, budoucí ministr vnitra. Hrbáček si zprávu ofotil. Na webu Českého rozhlasu byla ovšem publikována verze dokumentu, která vedla k pochybnostem. Sám Langer vyloučil, že by zveřejněný dokument pocházel z jím na stole zanechaného výtisku. Současně se ale objevily informace, že si Hrbáček v období před publikací Kubiceho zprávy velmi intenzívně s politiky ODS telefonoval. Budoucí náměstek a ministr obrany Barták měl dokonce o tom, že Hrbáček zprávou disponuje, vědět s předstihem a hovořit o tom s dalšími osobami.
Hrbáčka prověřoval Národní bezpečnostní úřad. Současně se za něj ale postavilo jak vedení Českého rozhlasu, tak Syndikát novinářů. Dnes je zřejmé, že tzv. Kubiceho zpráva nebyla podložená, vyšetřování, ačkoli probíhalo za nové vlády, nic z tvrzeného nepotvrdilo, a z celé věci zbyla pachuť z dalšího případu, kdy bylo vrtěno psem a ambiciozní novinář posloužil politickým zájmům – z jinak banální zprávy těsně před volbami učinil téma. Tvrzení nemohla být vyvrácena v řádu dnů a týdnů, a co bude po volbách, na tom již mnoho nezáleželo. Vazby z vedení ČSSD na organizovaný zločin nebyly prokázány, nikdo nebyl souzen ani odsouzen, nestalo se dohromady vůbec nic. A to ani Hrbáčkovi.
Volby ale těsně vyhrála ODS, a Kubiceho zpráva byla ve velmi vyrovnaném souboji s ČSSD nepochybně jedním ze závaží, které přispěly k výsledku.
Dnešní situace ve Vojenské policii
Po slibném začátku na ministerstvu obrany s nástupem Jany Černochové (ODS) do funkce se v rezortu stále častěji diskutují velmi problematická rozhodnutí v oblasti personální politiky a objevují se pochybnosti o některých zakázkách, zejména nákupu lehkých útočných vozidel pro výsadkáře a pro speciální síly, a také nešťastný projekt pásových BVP. Ministerstvo si s vysvětlením změn na klíčových postech mnoho práce nedává, a velmi skoupé na slovo je i v případě akvizic, které ve velké míře vypisuje bez veřejné soutěže. Ve většině případů je dotlačeno k obsáhlejšímu zdůvodnění až ex-post, ať již médii, kterým odolává čím dál sveřepěji, nebo od poslanců výboru pro obranu, které již ignorovat nemůže.
Zmíněný projekt nákupu lehkých útočných vozidel přitom s personální politikou v rezortu zřejmě dosti souvisí, vezmeme-li v úvahu čistku, k níž došlo náhle a bez přijatelného vysvětlení ve Vojenském technickém ústavu v listopadu, a kam byl nedávno dosazen Jiří Kašpárek, autor studie proveditelnosti, která favorizuje jednoho z uchazečů v této zakázce. Jeho nominaci do funkce před příslušným výborem prezentoval první náměstek ministryně Černochové František Šulc, který se zmíněným uchazečem, Jiřím Sauerem, majitelem společnosti LPP, v minulosti podnikal. A připomeňme, že tentýž náměstek se ve věci nákupu pásových BVP za 52 miliard sešel podle informací naší redakce na jednání s prezidentem BAE Systems-Hägglunds v jednom z pražských hotelů, což lze považovat za mimořádně nestandardní.
A zmínit můžeme také nákup vrtulníků z roku 2019. Ministerstvo za něj dostalo nejvyšší pokutu v historii, 550 milionů, od ÚOHS. Nedávno ji potvrdil soud. A náměstek Říha z roku 2019, který smlouvu vyjednával, a který velmi sebevědomě popíral, že by se byl dopustil chyby, náhle ze struktur MO zmizel, aby se ocitl na lukrativním postu při OBSE ve Vídni. Toto a další případy podivných rozhodnutí mohou naznačovat ne zcela zdravé postupy v rezortu, a ty zase mohou a měly by přitahovat pozornost kriminální služby Vojenské policie, která má vyšetřování deliktů v rezortu obrany ve své gesci.
Předběžná diskreditace kriminální služby VP? Qui bono?
Hrbáček napsal: „Ve vojenské policii tak podle zdrojů Ekonomického deníku v podstatě vznikala malá zpravodajská služba s velkou chutí „na masivní odposlouchávání rozsáhlé skupiny lidí“. Architektkou týmu byla podle informací Ekonomického deníku bývalá důstojnice Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Vendula Kwasniaková, byť zaměstnaná jako civilní pracovnice vojenské policie. Ze záloh vojenské policie asistovali podle zdrojů Ekonomického deníku další „úoozeťáci – analytik Lenky Bradáčové Marek Foglar a příslušník Finančního analytického úřadu David Plecitý. Všichni zanechali stopu v kauzách útvaru Róberta Šlachty: shozením vlády Petra Nečase počínaje, známou kauzou Bereta konče.“
Plk. Foltýn při svém nástupu do čela VP řekl mnoho věcí, a mezi dalšími věcmi Vojenské policii vyčítal nedostatečné schopnosti a výsledky zejména v oblasti objasňování závažné hospodářské kriminality a dotahování kauz před soud. Chtěl to změnit, přivedl odborníky (mj. zmíněnou Vendulu Kwasniakovou), zahájil reorganizaci a školení s cílem zvýšit efektivitu – a přišel tlak na rezignaci kvůli marginální kauze otevřené a zdůrazňované Hrbáčkem, tedy nepostavení pplk. Voráče mimo službu za nákup detektorů odposlechů, který dále pokračuje tématem „ilegální buňky Šlachtovců“, což má v budoucnu možná pomoci vyšetřovaným činitelům ministerstva obrany své skutky obhájit: „jsme vyšetřováni účelově z politických důvodů, jaké jsme viděli v kauze Nagyová…“ Jde o předběžnou diskreditaci kriminální služby Vojenské policie?
Hrbáček svými tvrzeními, s nimiž Foltýna sebevědomě konfrontoval na výboru pro obranu, příliš neuspěl. Odcházející náčelník Vojenské policie je přesvědčivým způsobem odrazil a vysvětlil. Ale stokrát opakovaná lež z veřejného prostoru již nezmizí.
V Hrbáčkových článcích není ani slovo o tom, že by kriminální služba VP měla mít veškerou podporu, nezávislost, prostředky, aby se mohla v klidu věnovat své hlavní činnosti – rozkrývání kriminálních činů v rezortu, z definice věci v první řadě v oblasti hospodářské kriminality. Není ani řečeno, že by takovému obecnému cíli snad náčelník VP bránil, že by schopnosti kriminální služby omezoval a házel jí klacky pod nohy. Hrbáčkovy články mají jeden zřejmý účel: chránit politiky a úředníky z vedení rezortu. Podobně jako v případě Kubiceho zprávy jde o publikaci domněnek a spekulací. Otázka qui bono? je zbytečná.
Zdroj fota: Wikipedia.cz
