Transparentnost a efektivita. To by měly být hlavní imperativy akvizičních projektů nejen na ministerstvu obrany, ale zejména zde, protože obrana je deklarovanou prioritou vlády a její rozpočet zásadním způsobem narůstá a poroste i nadále. To je nejen v aktuální situaci správně. Strany současné vládní koalice slibovaly změnit přístup předchozích vlád v řadě ohledech. Paradoxně na obraně se jim to podařilo spíše k horšímu. Ne že by za ministra Metnara na obraně probíhalo vše na jedničku, ale komunikace ministerstva byla ve srovnání s dnešním stavem intenzívní, obsažná a pravidelná, a to jak směrem k poslancům výboru pro obranu, tak směrem k médiím, což bylo mj. velkou zásluhou tehdejšího šéfa odboru komunikace Pejška (dnes je mluvčím Vojenského zpravodajství). Dnes se obrana stále častěji uchyluje za hradbu mlčení, a jen občas podrážděně reaguje na spekulace v médiích – která ovšem nemají pro nekomunikaci ministerstva prakticky jinou možnost.
Díky členství v NATO se těšíme stavu, kdy na obranu musíme vynakládat relativně výrazně méně prostředků, než by nás stála samostatně, ale současně jsme se v uplynulých desetiletích dostali do situace, kdy pocit bezpečí a „úspory“ vláda na úkor obrany přivedl naše ozbrojené síly na hranici udržitelnosti. Je dobře, že se vláda snaží tento stav změnit. Problémem je ale neochota ministerstva obrany komunikovat i ty nejzákladnější informace o probíhajících jednáních o zakázkách v řádech miliard a desítek miliard korun.
Nelze zpochybnit, že řada projektů podléhá v nějakém ohledu či rozsahu různému stupni utajení, nebo že v rámci zakázek je v určitém čase třeba zachovat obchodní tajemství. Na druhou stranu stát není zákazník jako každý druhý a nehospodaří se svými penězi. Do poslední koruny jde o peníze daňových poplatníků a veřejná kontrola alespoň základních parametrů velkých zakázek je nezbytná. O to důležitější roli hraje otevřená komunikace. Sdělovat maximum informací, které sdělit lze. Týká se to především strategických zakázek a zakázek vedených v režimu vláda-vláda, nebo přímým oslovením dodavatele, bez výběrového řízení.
V soutěži lze s určitou mírou spolehlivosti předpokládat, že se přihlášení účastníci hlídají vzájemně, a že konkurence nabídek umožňuje dosáhnout pro stát výhodného a férového výsledku. Zejména na obraně se ovšem opakovaně prokázalo, že tato cesta není, a také z objektivních důvodů daných poněkud nadbytečnou přísností či komplikovaností zákona o zadávání veřejných zakázek, cestou nejschůdnější. A když už se po ní ministerstvo vydá, klopýtá a naráží. Jako v případě probíhajícího tendru na lehká útočná vozidla, který kvůli špatně zpracované zadávací dokumentaci nabral již půlroční skluz. A jako v případě loni v létě zrušené soutěže na pásová BVP, která se vlekla od roku 2019.
Transparentnost je ovšem imperativem, který nelze podceňovat, a to především v těch zakázkách, kde si ministerstvo z různých důvodů vybere cestu mezivládní dohody nebo přímého oslovení dodavatele. Jde o možnou a efektivní cestu. Armáda si z existujících řešení zvolí to pro sebe optimální, ministerstvo akvizici zprocesuje. Této cesty nelze využít za všech okolností, ani není za všech okolností žádoucí. Na rozdíl od veřejné soutěže, do níž se podle požadovaných kritérií může přihlásit množství zájemců, jde u modelu vláda-vláda o nezpochybnitelnost rozhodnutí a jasnou komunikaci snad ještě více.
Co však vidíme na dnešním ministerstvu? Od poloviny ledna, kdy naposledy oficiálně MO informovalo vládu o průběhu zakázky na BVP, o nichž z pověření vlády jedná se Švédskem, se rozhostilo strnulé ticho. Teprve s odstupem měsíce a po řadě spekulací, které proběhly médii, ministerstvo neochotně a jen v reakci na jeden z článků potvrdilo, že od Švédů již obdrželo finální nabídku.
Jaké důvody asi MO mohlo mít, že otevřeně neinformovalo o tom, že švédská strana ve druhé polovině ledna požádala o další odklad termínu pro podání nabídky, ani o tom, že začátkem února nabídku obdrželo? Ministerstvo odráží dotazy médií na tuto zakázku formulkou o probíhajících jednáních a nemožnosti jednání komentovat. Ale neinformuje ani poslance výboru pro obranu, a vládu o stavu zakázky informovalo naposledy 18. ledna. Co je tak citlivého na sdělení, že MO obdrželo nabídku, a na informaci, že ji nyní vyhodnocuje? Proč musí být měsíc „ticho po pěšině“, aby nakonec namísto oficiální tiskové zprávy mohla veřejnost vyčíst informaci, že nabídka existuje, z podrážděné reakce ministerstva na článek iDnesu?
Tato nekomunikace se netýká jen projektu BVP. Rovněž až v reakci na informace vnesené do veřejného prostoru vydalo MO tiskovou zprávu o tom, že tank Leopard 2A4 uspěl ve zkrácených vojskových zkouškách. Napřed ale zazněla informace, že tomu tak není. Přitom výhrada místopředsedy výboru pro obranu Růžičky vůči absenci protipožárního zařízení ve věži tanku se ukázala být pravdivou, a armáda bude muset tento významný bezpečnostní nedostatek napravit. V tiskové zprávě MO k tomu čteme: „Na používání vozidla k počátečnímu výcviku osádek, který je plánován na letošní rok, tato skutečnost nebude mít vliv, protože tank je vybaven automatickým hasicím zařízením v motorovém prostoru“ – tank je vybaven hasicím zařízením v motorovém prostoru, takže nevadí, že není vybaven hasicím zařízením v prostoru osádky, ale to bude „ve spolupráci s dodavatelem instalováno tak, aby tank splňoval nejnovější normy v oblasti požární ochrany a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci“? Člověk nemusí být odborníkem na protipožární zabezpečení, aby vytušil, že v tomto směru armáda/ministerstvo cosi velmi hrubě podcenily.
Na informace obchodní povahy se MO odkazuje i v případě integrace radarů MADR nebo pořízení balistických vest. Zcela specifickým příkladem je také pořízení 24 vozidel pro 601. skupinu speciálních sil, o kterém jsme informovali. Z MO nezazněla žádná informace. V naprosté tichosti zadalo z ruky zakázku společnosti vlastněné bývalým obchodním partnerem prvního náměstka ministryně obrany Šulce. Zakázku za jednu miliardu. A nestála ministerstvu za sebemenší zmínku. Nejde přitom o to, že by měla veřejnost nárok nebo zájem znát parametry požadovaných systémů (které paradoxně v případě soutěže na podobný typ vozidel pro 43. výsadkový pluk veřejně dostupná jsou do nejmenších podrobností). Ale rozhodně má veřejnost právo vědět, že se MO rozhodlo tuto zakázku udělit bez výběrového řízení, komu ji udělilo, kolik to bude stát a proč, na základě čeho takové rozhodnutí padlo.
Obrana nejen v České republice bude muset brzy čelit nutnosti rostoucí výdaje na zbrojení obhájit před občany, kterým státy v důsledku řady vnějších vlivů i dosavadního přístupu k veřejným financím začínají sahat tu na důchody, na úrokové míry hypoték, zvyšují daně, apod. Rozhodně se jí to nemůže dařit arogantním mlčením a výmluvami. Snaha o maximální možnou otevřenost a vstřícnou komunikaci ohledně významných zakázek ale českému ministerstvu obrany v současnosti velmi chybí.
Zdroj fota: Armáda ČR
