Ekonomové, politici, vědci, lékaři. Zástupci těchto skupin mají stále co říct na téma koronavirové pandemie. Nyní si redakce Vysokáhra.cz poslechla i názor psychologa. Emoce a prožívání si s „covidovou dobou“ sednou jako prdel na hrnec. To, že lidé jsou ze neustálých zpráv okolo koronaviru výrazně vyčerpáni, dokazuje i tvrzení psychologa Dalibora Špoka. Ten potvrzuje, že lidé ve společnosti jsou z koronaviru už informačně a emočně vyčerpání. Díky tomu premiér Andrej Babiš ztratil páku emočního tlaku vyvíjeného směrem ke společnosti. Ta na podzim už nefunguje.
Psycholog Dalibor Špok v rozhovoru pro server Aktuálně.cz upozorňuje, že společnost si v druhé a zároveň o poznání ostřejší vlně epidemie zvykla. Emoční tlak vyvolaný epidemií už tolik nepůsobí. V jarní vlně epidemie mohl premiér Andrej Babiš sázet na emoce a ovlivňovat s jejich pomocí společnost, což už druh vlna nenabízí.
„My jsme si na ně zvykli a tím pádem, už nejsou tím, co nás burcovalo. To byly především ty emoce, ty obavy,“ uvedl doslova psycholog. „Ale když nejsou emoce, tak je nahradí nějaký jiný faktor a právě tento jiný faktor může za to, že tu druhou vlnu někdo bere zodpovědněji, někdo ji bagatelizuje, někdo je frustrovaný a tak podobně,“ poznamenal Špok s tím, že obdobné chování lze vidět i za hranicemi. Problém vidí v tom, že lidé jsou už tématem koronaviru přehlceni.
„My jsme přehlceni tím tématem, my jsme se před ním uzavřeli a nás už to téma zkrátka nezajímá. Bohužel to není tak, že kdyby teď média začala burcovat pro větší dodržování opatření, pro dobrovolnictví, tak že je lidi poslechnou. Takto jednoduché to není. Spíše by šli jinam, šli by sledovat něco, co je pro ně teď zajímavé. Bohužel téma covidu už pro mnoho lidí zajímavé není právě pro to jejich informační a emoční vyčerpání,“ upozornil Špok, že přesvědčování občanů už nezabírá.
Koronakrize jako totalita
Na svém blogu pro server Aktuálně.cz také poukazuje na paralelu současné atmosféry s totalitou. „Především mladé lidi chci upozornit, že současná koronakrize je mimořádně zajímavou ukázkou toho, jak se lidé chovali i za totality (a jak se budou chovat za jakékoli krize, nesvobody, omezení). Stejně tak jako během totality, i v naší současné koronakrizi se obnažují charaktery – ty dobré a obětavé i ty špatné a sobecké“, popisuje s tím, že byli to podobně ustrašení lidé, kteří chtěli mít za totality především a hlavně: klid na práci, v neděli vepřové a děti aby vystudovali prestižní školu. „Kvůli tomu dělali morální kompromisy s režimem, zavírali oči před stíháním nespravedlivých, odmítali se postavit za slabé ve chvíli, kdy to bylo potřeba, nebo vstupovali do komunistické strany. Kvůli těmto svým – v jejich vlastním pohledu tak oprávněných a samozřejmých hodnotách – neviděli, jak jejich charakter upadá a do jaké mravní nouze klesají“, popisuje dále a přirovnává to k dnešnímu světu zmítanému koronovirovou epidemií.
„A co vidím dnes? Ustrašení a frustrované komentáře lidí, kteří se bojí „aby jim krize neohrozila profesní postup“, „aby nezchudli“, „aby jim nezrušili cvičení“, „aby mohli jet příští rok na dovolenou“. Tímto poměřují své nezodpovědné chování, svou nespokojenost a podporu nepříliš chytrých tezí nepříliš chytrých influencerů“, varuje a dodává, že toto je naprosto totožné jako za totality i tito lidé svůj postoj odůvodňují strachem o pohodlí svých blízkých, o své oprávněné blaho, o svou práci, o své štěstí.
