Na přelomu ledna a února proběhla v jednom z pražských hotelů schůzka, která patří do kategorie, jež obvykle přitahuje pozornost investigativních novinářů a způsobuje pozdvižená obočí a reakce nejen opozice. První náměstek ministryně obrany František Šulc se setkal s Tommym Gustafsson-Raskem a Makaelem Segermanem, zástupci švédské společnosti BAE Systems-Hägglunds. Ministerstvo vyjednává o nákupu BVP CV90 za 52 miliard se Švédskem, původně ve formátu mezivládní dohody. Jak ale vyplynulo na veřejnost v průběhu ledna, švédská vládní agentura FMV chce do kontraktace zapojit přímo také výrobce vozidel. Potenciálních otázek a problémů vzbuzuje zvláštní schůzka opravdu hodně.
Celkem v tomto největším zbrojním nákupu v dosavadní historii samostatné České republiky jde o 210 pásových vozidel CV90 v sedmi variantách s příslušenstvím za bezmála 52 miliard korun. Z původní soutěže, která byla kvůli problémům, průtahům a rizikům na radu právní kanceláře ministryní zrušena, je od léta roku 2022 zakázka ve formátu G2G. Vláda České republiky rozhodla, že se pořídí švédská vozidla CV90, a MO o tom vyjednává se švédskou stranou – smlouvu chce podepsat do konce května 2023. Přesto nestihne termín 1. ledna 2026, do kdy měla Česká republika podle svého závazku vůči NATO disponovat moderně vyzbrojenou těžkou brigádou. Uspějí-li jednání, první vozidla přijdou do výzbroje AČR v průběhu roku 2026, což řekl náměstek Šulc poslancům výboru pro obranu v lednu.
Nedosti na tom, dochází také ke zdržení podání nabídky ze švédské strany. Původně měla být podána začátkem prosince a termín byl poté na švédskou žádost dvakrát posunut, přičemž ani 30. ledna Švédové svou nabídku ministerstvu nepředali. Namísto toho vyšel 4. února rozhovor prezidenta BAE Systems-Hägglunds Gustafsson-Raska pro portál natoaktual.cz, kde bylo řečeno, že zakázka bude finalizována v následujících dnech. Gustafsson-Rask byl právě v Praze.
A podle informací od našich věrohodných zdrojů se na přelomu ledna a února setkal v jednom z pražských hotelů s prvním náměstkem ministryně obrany Františkem Šulcem, který sám v minulosti působil v obranném průmyslu. V první řadě se nabízí otázka, proč se náměstek ministerstva obrany setkává se šéfem dodavatelské firmy, s níž ministerstvo jedná o zakázce za 52 miliard, někde v hotelu. Jednání v tak zásadní a citlivé věci by měla probíhat důsledně seriózně a kontrolovatelně, ideálně s následnou zprávou pro média. Jednat tak říkajíc na čtyři nebo na šest očí bez zápisu někde v lobby, to jsou způsoby, které známe například z akviziční kauzy Pandurů, v níž padl pravomocný trest pro tehdejšího poradce premiéra Topolánka.
Další otázka, která musí zaznít, se týká personálního obsazení této schůzky. Na ministerstvu obrany byl ustaven vyjednávací tým, který vede vrchní ředitel sekce vyzbrojování a akvizic Lubor Koudelka. Jak ministerstvo koordinuje svůj přístup a svá jednání, jestliže se šéf dodavatelské firmy setkává na jednáních s prvním náměstkem mimo ustavené vyjednávací struktury? Znamená to snad, že je švédská strana v nějakém ohledu nespokojena s dosavadním průběhem jednání, nevyhovuje jí jednání s ustaveným týmem, a potřebuje upřesnit některé náležitosti s Koudelkovým nadřízeným Šulcem? Nebo takovou schůzku v hotelu inicioval Šulc? A věděla o tomto setkání ministryně obrany Černochová?
Připomeňme si jiný příběh jiného náměstka, který má ale velmi příbuzné vnější znaky s dnešní situací. V roce 2010 šlo o nákup samohybných minometů „jen“ za asi tři miliardy korun. Mimochodem – k podobné zakázce se znovu na ministerstvu obrany schyluje. Náměstek ministra obrany Alexandra Vondry (ODS) Jaroslav Kopřiva se podle zjištění médií společně s lobbistou Josefem Jindrou opakovaně scházel se zástupci finské společnosti Patria. Zazněly tehdy věty jako: „Jarda přeci nastavil mechanismy a umí to případně ovládat i zvenku“, nebo „Můžeme si říct nějaký procento? A jakej by byl mechanismus, jak by to proběhlo?“ Jakmile se o schůzkách svého náměstka dozvěděl Alexandr Vondra, Kopřivu neprodleně odvolal z funkce, a spolu s ním také ředitele sekce správy majetku Krále a bezpečnostního ředitele Průšu. Mluvil přitom o sekání chapadel chobotnice z 90. let.
Vraťme se k dnešku a schůzce náměstka Šulce s Gustafsson-Raskem. Zajímavá na tomto setkání byla absence šéfa české pobočky BAE Systems Aleše Výborného, jehož zvláštnímu podnikání jsme věnovali pozornost v několika článcích v loňském roce. Pro natoaktual.cz zpoždění v odevzdání nabídky šéf BAE Systems-Hägglunds nijak nekomentoval ani nevysvětloval, což lze označit za projev velkého sebevědomí. A to s přihlédnutím k faktu, že Švédové původně žádali odklad na únorový termín, ale ministerstvo obrany jim nevyhovělo a stanovilo jako nejzazší termín konec ledna. Nakonec však proběhne předání nabídky podle švédských not, a českému ministerstvu tak zůstává méně času na to, aby nabídku vyhodnotilo a odpovědělo na ni. To je objektivní problém, který je vidět.
Co vidět není a zřejmě ani nebude, je to, o čem přesně jednal František Šulc a Tommy Gustafsson-Rask, ani proč se nesešli oficiálně na ministerstvu, ale v hotelu. A jestli tento styl vyjednávání o zakázce za 52 miliard lze označit za transparentní, nebo jestli z něj náhodou poněkud příliš nečouhají chapadla chobotnice, která měla být již dávno useknutá. Co na to říká Transparency International?
Podivností a průtahů bylo v celém nákupu BVP od roku 2019 již hodně. Nelze říci, že by dnešní průběh zakázky vzbuzoval velkou důvěru. Zdržení kromě jiného přivedla ministerstvo do situace, kdy armáda na novou výzbroj velmi netrpělivě čeká a nová vozidla chce mít prakticky „za každou cenu.“ Tím více důrazu musí ministerstvo, a osobně ministryně obrany, klást na transparentnost průběhu jednání. Vláda rozhodla o mezivládní dohodě proto, že jde o transparentní formu nákupu, kdy partnerem je spojenecká vláda. Švédsko ovšem přímo do hry vpouští soukromého výrobce techniky, jehož zástupci jednají po hotelích s vysoce postavenými českými úředníky.
