Jde o zvyk, návyk, charakteristický rys člověka, který je neměnný v čase? Od všeho trochu, ale podstatné je něco jiného. Ničemu neprospívá. Člověk by sám sebe logicky jistě přesvědčil, že když o něčem bude přemýšlet opravdu dlouho, zajisté dojde k tomu nejlepšímu správnému řešení. Nic ho nemůže překvapit, protože má domyšlené možné scénáře a věc rozebranou ze všech možných úhlů pohledu. Pomalu věštecká koule. Jak tvrdé je přistání na zem a zjištění, že opak je často pravdou. Možná vás napadne, že přehnané analyzování nemůže mít reálný vliv na zdraví. Jak by mohlo, vždyť jde jen o myšlení. Studie ale naznačují, že kompulzivní přemítání je spojeno s pocity deprese,úzkosti, a nejen to.
Je potřeba si zcela vážně uvědomit, že čím více přemýšlíte, tím méně času a energie máte k produktivní akci. Navíc přemýšlet o všech věcech, které jste mohli udělat jinak, odhadovat svá rozhodnutí a neustále si představovat nejhorší možné scénáře, může být skutečně vyčerpávající. Když přemýšlíte o jednom tématu dlouhou dobu, nemůžete přimět svoji mysl myslet na něco jiného. Začarovaný kruh.
To samé se týká i přemítání o problémech, nebo jedné věci stále dokola. Není to žádoucí. Můžete se přistihnout, že si v hlavě opakovaně přehráváte konverzaci nebo si mnohokrát představujete, že se děje něco špatného. Studie z roku 2013 zveřejněná v Journal of Abnormal Psychology uvádí, že existuje úzká korelace mezi zabývání se svými problémy, chybami a nedostatky a problémy s duševním zdravím.
Další potíž je v tom, že váš mozek nemůže vypnout, ani v noci. Je tím narušen i kvalitní odpočinek. Těžko se lze dostat do fáze hlubokého spánku, když váš mozek jede na plné obrátky a o všem přemýšlí. Kruh se zase roztáčí. Nemůžete usnout, představujete si, že druhý den budete unavení, úzkost je na světě, a spánek o to víc v nedohlednu.
Člověk to má tedy vše bedlivě promyšlené, myslí si. Ale je tu ještě jedna věc, snad i horší. Odborníci varují, že nadměrné analyzování věcí a posedlost jimi paradoxně ztěžuje rozhodování. A pokud budeme lpět i na názorech ostatních lidí, aby vaše analýza byla opravdu „zevrubná“, tak jste skutečně v maléru. Jaké překvapení totiž, že každý názor, byť na jednu stejnou věc, je diametrálně odlišný. Dostáváte se tím do frustrace a rozhodnutí, které mělo každou chvíli spatřit světlo světa, se vzdálilo na hony daleko.
Katastrofické scénáře, přenášení minulosti, negativní myšlenky
Kdo by to byl řekl, že overthinking má několik podob. Buď o věcech přemýšlíte jen ve extrémistickém smyslu totálního úspěchu nebo totálního selhání, nic mezi tím, a nebo do popředí přichází „katastrofování“. Věci vidíte horší, než doopravdy jsou. Vznikají obavy z nereálných nejhorších scénářů. Problematické je také přehnané zevšeobecňování. Jinými slovy, představa, že to, co se nám v minulosti stalo, se může stát v každé situaci v budoucnu. Co z toho vzniká? Obavy z věcí, které se nikdy nemusí stát. Připomeňme si zde citát známého spisovatele Marka Twaina. „V životě mě trápila spousta věcí, z nichž většina se nikdy nestala.“ Asi netřeba dalšího komentáře.
A navíc, i přes důkladné promyšlení a naplánování, se často něco pokazí. Máte pocit, že je potřeba přidat, a ještě více přemýšlet. Ve skutečnosti ale musíte udělat krok zpět a zastavit se.
Řešením je relaxace, rozptýlení, seberozvoj a hlavně akce
Problém je znám. Není asi potřeba dále vysvětlovat, že nadměrné přemýšlení rozhodně není něčím, co byste ve svém životě chtěli. Takže teď, co s tím a jak se ho zbavit. Ideálně nadobro.
Nikdo netvrdí, aby člověk nepřemýšlel, to nejde a není to ani správné. Místo „babrání“ se v detailech, je ale nejúčinnější strategie, jak z celého martyria ven, jednoznačně akce. Z neřešitelných situací naplněných úzkostí se tak často stanou poměrně jednoduché úkony, pomocí kterých se zbavíte nejen samotného problému, ale i negativních myšlenek. A ani to nebolelo.
Více než žádoucí je také rozptýlit se. Zatímco se soustředíte na něco jiného, mozek může přijít na jiná řešení. Někomu také pomáhá se na danou věc lépe „vyspat“. Myšlenky nejsou fakta, proto si s nimi v hlavě můžeme hrát, a přeformulovat je na pozitivní. Hned se budeme cítit lépe.
Fundamentální je také relaxace. Někdo by mohl namítnout, že odpočívá často. Ale pozor, nenechte se mást. Za adekvátní relaxaci nelze považovat to, že sedíte na pohovce, máte puštěnou TV, v emailové schránce pípá jedna nová příchozí pošta za druhou a vy si už dobrou hodinu scrollujete Instagramem. Toto skutečně mnozí považují za odpočinek. Jenže pozor. Tady jde spíše o prokrastinaci. Jen pocit, že nic neděláte nestačí. Váš mozek jede na plné obrátky, o relaxaci nemůže být slov. Nehledě na to, že pocit nicnedělání může paradoxně vést k dalšímu stresu z toho, že nepracujete dost.
Amy Morin, psychoterapeutka a mezinárodní autorka bestsellerů radí, že také pomáhá pracovat na sobě a rozvíjet své sebevědomí, sebeuvědomění, sebeovládání. Bezesporu skvělým pomocníkem, jak přesměrovat myšlenky, je meditace. Soustředíte se na dech a myšlenky postupně samy odcházejí. Pravidelným cvičením se naučíte připomenout meditativní stav zklidnění mysli i kdykoliv během dne. Ruku v ruce s meditací jde pochopitelně jóga. Střídavé dýchání nosními dírkami funguje, protože pomáhá vyvážit emocionální/logické stránky mozku. Od věci nejsou ani manuální práce, které také uleví od nadměrného přemýšlení, či vaření, kniha, procházka, klidná hudba. Cokoliv, u čeho můžete opravdu „vypnout“.
Můžete ale si zkusit cestou z práce prodloužit procházku přes park a soustředit se na to, kolik různých barev můžete pozorovat na rozkvetlých stromech, nebo poslouchat ptáky. I tyto činnosti jsou efektivním tréninkem pro udržení mysli v přítomnosti. Buďte vědomí.
Závěrem lze říci, že vám rozhodně nepomůže, pokud budete neustále bilancovat nad minulými chybami, které nemůžeme změnit. Psychické mučení není žádoucí. Nebo si dělat starosti o věci, které nelze změnit nebo se dokonce litovat. Pocit oběti je snad to nejhorší. Měli bychom se k sobě přistupovat s péčí a laskavostí. Cítit vděčnost a odpustit si.
